ECLI:CZ:US:2017:4.US.2522.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2522/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Lubomíra Perůtka, zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96C, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2017, č. j. 32 Cdo 1028/2017-98, a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 21 Co 210/2016-68, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 8. 2015, č. j. 64 C 271/2013-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl rozsudkem ze dne 31. 8. 2015, č. j. 64 C 271/2013-30, žalobu stěžovatele o 252 000 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice, Česká pojišťovna, a. s., nebyla povinna doplatit stěžovateli na pojistném plnění žalovanou částku, neboť dříve řádně pojistnou událost odškodnila podle pojistné smlouvy částkou 98 000 Kč. Stěžovatel požadoval pojistné plnění ve výši určené podle "převodových tabulek", které však nebyly součástí pojistné smlouvy.
Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 21 Co 210/2016-68; také podle něj vedlejší účastnice odškodnila stěžovatele v souladu s pojistnou smlouvou.
Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost usnesením ze dne 5. 6. 2017, č. j. 32 Cdo 1028/2017-98, jelikož v něm nebyly řádně vymezeny předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. Stěžovatel předložil dovolacímu soudu k posouzení otázku procesního práva, na které však napadené rozhodnutí nezáviselo.
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá porušení práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy v napadených rozhodnutích nereagovaly na meritum souzené věci a ve své podstatě nerozhodly o předmětu řízení. Tím, že obecné soudy nepřiznaly stěžovateli právo na pojistné plnění za újmu na zdraví, měly zasáhnout do jeho práva na lidskou důstojnost a osobní čest. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy měly přihlédnout k jím předloženým převodovým tabulkám, které jeho nárok opodstatňovaly.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná, je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatele - projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není.
Ústavní stížnost neobsahuje žádnou relevantní ústavně právní argumentaci, která by svědčila o porušení základních práv stěžovatele. Stěžovatel nevznesl žádné námitky, které by mohly odůvodnit vydání kasačního nálezu; ve své podstatě jen polemizuje se závěry obecných soudy a neúspěšně se snaží o zvrácení prohraného sporu.
Ústavní soud se pečlivě seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že splňují ústavně právní požadavky. Obecné soudy řádně rozhodly o předmětu řízení, kterým bylo zaplacení pojistného plnění ve výši 252 000 Kč s příslušenstvím. Z ústavní stížnosti nevyplývá, o čem dalším ještě měly soudy rozhodovat. Rovněž nelze přisvědčit stěžovateli, že by se obecné soudy nevypořádaly s otázkou "převodových tabulek", neboť výslovně uvedly: "námitka stěžovatele, že převodové tabulky jsou součástí oceňovacích tabulek vedlejší účastnice, a tím i součástí pojistné smlouvy, není důvodná."
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu