ECLI:CZ:US:2017:4.US.267.17.1
sp. zn. IV. ÚS 267/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Jiřího Horáka, zastoupeného JUDr. Pavlem Čuprem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, č. j. 20 Cdo 4536/2016-100, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, č. j. 12 Co 757/2015-80, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2015, č. j. 75 EXE 1656/2015-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 75 EXE 1656/2015-50, zamítl návrh stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 6. 2016, č. j. 12 Co 757/2015-80, potvrdil usnesení městského soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. 20 Cdo 4536/2016-100, odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu.
Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 27. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod, neboť soudy svá rozhodnutí podle něj dostatečně neodůvodnily; zejména namítá, že exekuce nebyla zastavena, ačkoli dluh byl hlavním dlužníkem splacen a zanikl.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany byla porušena ústavně zaručená práva nebo svobody - žádné takové pochybení v dané věci neshledal.
Exekuční soudy nevykročily z ústavního rámce své činnosti. Svá rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnily, přičemž vyšly z obecné zásady, že nejsou oprávněny přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu (co do výše jistiny ani příslušenství) a stěžovatel proti němu měl brojit v řízení před nalézacím soudem, nikoli až před soudy exekučními. Soudy provedly detailní rozbor výše dluhu hlavního dlužníka včetně příslušenství a od něj odvozených povinností stěžovatele jako ručitele, ověřily, že ohledně splacených částek jistiny i části příslušenství bylo řízení zastaveno a exekuce se týká výhradně zbývající, nesplacené části úroků z prodlení a nákladů nalézacího řízení. Soudy uzavřely, že v této části dluh nezanikl a exekuce je prováděna v souladu se zákonem a vypořádaly se i s námitkou vedení exekuce v rozporu s dobrými mravy.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu