ECLI:CZ:US:2017:4.US.2744.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2744/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, zastoupeného JUDr. Leonou Chludovou, advokátkou se sídlem Pellicova 8a, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2017 sp. zn. 20 Cdo 2142/2017, usnesení Krajského soudu v Brně-pobočka v Jihlavě ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. 54 Co 948/2015 a usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov JUDr. Tomáše Vrány ze dne 4. 11. 2015 č. j. 103 EX 33135/12-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že vůči stěžovateli je vedena exekuce zahájená na základě rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 5. 2011 č. j. 9 EC 295/2010-87. Proti usnesení soudního exekutora ze dne 4. 11. 2015 č. j. 103 Ex 33135/12-10, kterým byla vydána dražební vyhláška a nařízena dražba nemovitostí, podal stěžovatel odvolání a návrh na zastavení exekuce. Jako důvod uvedl, že doposud nebylo projednáno jeho odvolání do rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 5. 2011, který má být exekučním titulem. Krajský soud jeho odvolání nevyhověl, neboť exekuční titul ve výroku I. (ukládající povinnému vymáhanou povinnost) nabyl právní moci dne 22. června 2011 a stal se vykonatelným dne 16. července 2011. O odvolání povinného totiž již rozhodl Okresní soud v Jihlavě, který jej usnesením ze dne 9. srpna 2011 č. j. 9 EC 295/2010-102 odmítl jako opožděné.
Nejvyšší soud dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočka v Jihlavě ze dne 3. 5. 2016 odmítl podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Stěžovatel namítá, že exekuce je vedena neoprávněně, neboť exekuční titul dosud nenabyl právní moci a není vykonatelný. Uvádí, že se prostřednictvím různých nástrojů snaží zvrátit rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku 134 674 Kč s příslušenstvím. Ve lhůtě pro podání odvolání totiž nebyl o doručení rozsudku vyrozuměn. Stěžovatel uvádí, že sice byl v nalézacím řízení zastoupen, ale činnost advokáta vykazovala nedostatky. Do doby, než bude postaveno najisto, že nalézací řízení je pravomocně skončeno a vydáno rozhodnutí, zda vůči němu vedená exekuce je oprávněná či nikoliv, je na místě zastavit jakýkoliv výkon rozhodnutí.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud konstatuje, že o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce nebylo napadenými usneseními rozhodováno. V tomto směru již byly námitky stěžovatele projednány v řízení o předchozích návrzích stěžovatele na zastavení exekuce, kdy stěžovatel rovněž namítal nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu. Odvolací soud rozhodnutím ze dne 22. 5. 2013 č. j. 54 Co 110/2013-47 potvrdil, že námitka týkající se nevykonatelnosti exekučního titulu je nedůvodná.
Ústavní soud dále ověřil, že odvolací soud se i v tomto řízení zabýval stěžovatelem opětovně vznesenou námitkou nevykonatelnosti exekučního titulu. Své závěry, podle nichž soudní exekutor dodržel zákonem stanovenou posloupnost provádění exekuce a vydání dražební vyhlášky navazuje na předchozí pravomocná rozhodnutí, dostatečně odůvodnil. Rovněž Nejvyšší soud řádně odůvodnil usnesení o odmítnutí dovolání stěžovatele, neboť rozhodnutí odvolacího soudu respektuje judikaturu Nejvyššího soudu.
Uvedeným závěrům není z ústavního hlediska co vytknout. Ústavní soud dodává, že blíže nespecifikovaným poukazem stěžovatele, podle něhož činí různé kroky, aby prokázal nevykonatelnost exekučního titulu, se nezabýval, neboť úkolem Ústavního soudu není, aby za stěžovatele dohledával argumenty, jež by mohly přispět k podpoře jeho argumentace. Nicméně Ústavnímu soudu je z vlastní činnosti (sp. zn. I. ÚS 1651/15) a údajů dostupných na portálu infosoud.justice známo, že žaloba pro zmatečnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení exekučního titulu, byla posléze rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 28 Co 179/2011 zamítnuta. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podána nebyla.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu