ECLI:CZ:US:2017:4.US.2934.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2934/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. listopadu 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Leoše Vedrala, t. č. ve Vazební věznici Liberec, Pelhřimovská 3, 460 01 Liberec, zastoupeného Mgr. Alenou Tichou, advokátkou, se sídlem ul. 28. října 1660/14, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 11. května 2017 č. j. 53 T 2/2017-2526 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2017 č. j. 11 To 72/2017-2645, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti Okresního soudu v Liberci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel Leoš Vedral (dále též "stěžovatel" nebo "obviněný") domáhal zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít podle jeho názoru k porušení jeho práva na osobní svobodu dle článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na urychlené projednání jeho věci podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
III.
Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se zjišťuje:
Stěžovatel je trestně stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Tohoto jednání se měl (stručně řečeno) dopustit tím, že v období nejméně od 14. září 2015 až do března 2016 dovezl pro Jana Račáka a Annu Gergelovou metamfetamin z Polska do České republiky a dále zprostředkoval prodej takto dovezeného metamfetaminu další osobě. Takto nakládal s metamfetaminem o hmotnosti nejméně 144 g, aniž by disponoval povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Obviněný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. května 2016 č. j. 0 Nt 21039/2016-11 z důvodů vymezených v §67 písm. b) tr. řádu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. června 2016 č. j. 31 To 217/2016-20 bylo usnesení Okresního soudu v Liberci zrušeno a obviněný byl vzat do vazby z důvodů vymezených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. 7. 2016 č. j. 2 KZV 13/2016-273, bylo rozhodnuto, že důvod vazby podle §67 písm. b) tr. řádu odpadá.
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 8. 2016, č. j. 0 Nt 26027/2016-12, které nabylo právní moci dne 6. 9. 2016, byl obviněný ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. řádu, nebyl přijat jeho písemný slib ani nabídka peněžité záruky a nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Usnesením ze dne 2. 12. 2016 č. j. 0 Nt 26050/2016-8, bylo rozhodnuto o propuštění obviněného z vazby na svobodu za současného nahrazení vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu písemným slibem obviněného. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 1. 2017 č. j. 55 To 575/2016-15 bylo usnesení okresního soudu zrušeno a znovu bylo rozhodnuto tak, že se obviněný ponechává nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. řádu, nebyl přijat písemný slib obviněného ani návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka.
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 3. 2017 č. j. 0 Nt 17006/2017-17, byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, nebyl přijat písemný slib obviněného a vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníka. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dne 28. 3. 2017 č. j. 55 To 123/2017-27 byla zamítnuta stížnost obviněného.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 11. května 2017 č. j. 53 T 2/2017-2526 bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě, žádost obviněného o propuštění z vazby byla zamítnuta a nebyl přijat písemný slib obviněného ani návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. července 2017 č. j. 11 To 72/2017-2645 byla stížnost obviněného zamítnuta. Proti těmto dvěma posledním rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost.
IV.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že jeho základní práva byla porušena tím, že strávil ve vazbě v době podání ústavní stížnosti již více jak 16 měsíců a za tu dobu se u něj zhoršil jeho fyzický a psychický stav, neboť má zdravotní omezení a trpí dnou. Dále uvádí, že má obavu o své rodiče, o něž se nemá kdo starat.
Stěžovatel namítá porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy, neboť má za to, že soudy porušily jeho právo na urychlený přezkum jeho stížnosti, neboť od posledního slyšení před soudem uplynulo devět týdnů, než bylo o jeho stížnosti rozhodnuto. Poukazuje v tomto směru na nález Ústavního soudu ze dne 1. srpna 2017 sp. zn. III. ÚS 1447/17.
Proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Vrchního soudu v Praze zrušil.
V.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření obecných soudů, nicméně jejich obsah nezasílal stěžovateli na vědomí, neboť tato neobsahovala nic, co by stěžovateli nebylo známo z dosavadního průběhu trestního řízení.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle ustanovení článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně konstatoval, že jím zdůrazňovaná zásada minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci se uplatní i ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení. Kasační ingerence Ústavního soudu má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, jestliže se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesně právnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 336/06, případně usnesení sp. zn. III. ÚS 1549/13, III. ÚS 1549/13, dostupné v internetové databázi NALUS].
V posuzované věci Ústavní soud neshledal žádné důvody pro kasační zásah.
Ke konkrétním stěžovatelovým námitkám lze uvést:
Z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je zřejmé, že soudy přezkoumaly veškeré námitky stěžovatele uplatněné ve stížnostech a dostatečně se vypořádaly s dosavadním průběhem trestního stíhání. Po zohlednění všech skutečností soudy konstatovaly, že nenastaly skutečnosti, které by umožňovaly nahradit vazbu jiným opatřením či propustit stěžovatele z vazby, neboť je stěžovatel obviněn z trestné činnosti mimořádně závažné. Napadená rozhodnutí soudů jsou dostatečně odůvodněna.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy, neboť má za to, že soudy porušily jeho právo na urychlený přezkum jeho stížnosti. Konkrétně namítá, že od posledního slyšení před soudem uplynulo devět týdnů, než bylo o jeho stížnosti rozhodnuto. Poukazuje v tomto směru na nález Ústavního soudu ze dne 1. srpna 2017 sp. zn. III. ÚS 1447/17. Ústavní soud nemůže stěžovateli přisvědčit, neboť tento nález Ústavního soudu dopadá na odlišné skutkové okolnosti, než je posuzovaný případ stěžovatele.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci navíc ve svém vyjádření vysvětlil, proč byl spis předložen nadřízenému soudu s měsíčním zpožděním, a to až dne 29. června 2017. Důvodem bylo odročení hlavního líčení o několik dnů z důvodu zajištění překladatele do polského jazyka pro jednoho ze spoluobviněných. Tyto informace jsou stěžovateli známy, neboť byl hlavnímu líčení přítomen.
Ústavní soud po zvážení námitek uplatněných v ústavní stížnosti dospěl k závěru, že postup obecných soudů vedoucí k vydání napadených rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, nepřijetí slibu obviněného a nenahrazení vazby dohledem probačního úředníka, posuzován ve svém celku, nevykazuje žádné ústavní deficity.
Svoboda stěžovatele byla omezena v souladu se zákonem a tudíž ústavně dovoleným způsobem. Napadená rozhodnutí byla vydána na základě zákona, dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena a nelze je označit za rozhodnutí svévolná. Principy spravedlivého procesu, aplikované ve vazebním řízení, stejně jako princip presumpce neviny, nebyly dle přesvědčení Ústavního soudu porušeny.
Nad rámec výše uvedeného je možné konstatovat, že stěžovatel byl dne 5. října 2017 propuštěn na svobodu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu Ústavního soudu