ECLI:CZ:US:2017:4.US.2995.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2995/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti L. K., zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2017, č. j. 7 Tdo 1514/2016-II-146, Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2016, č. j. 8 To 221/2016-1866, a proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 14. ledna 2016, č. j. 14 T 30/2015-1760, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho práva zaručená v čl. 8, 36 a 39 Listiny základních práv a svobod.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Blansku byl stěžovatel shledán vinným pro pomoc přečinu pojistného podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §210 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, a odsouzen k peněžitému testu ve výši 30 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v jeho případě nastal "téměř učebnicový" extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy - podle skutkové věty k úrazu nedošlo, podle odůvodnění rozsudku však ano. Uvedený "nonsens" konstatoval i státní zástupce, který uvedl, že výrok je do jisté míry nesprávný, nejde však o vadu, která by se dotýkala odpovědnosti obviněného. Stěžovatel je však přesvědčen, že nejde o formální vadu, ale o stěžejní konflikt mezi provedenými důkazy a právními závěry. Připouští, že byly zadány nepravdivé údaje ohledně času a místa vzniku úrazu, nejde ale o podstatnou okolnost. Ve věci absentuje obligatorní náležitost, kterou je příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. K tomu stěžovatel odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04 a II. ÚS 669/05, jakož i Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 337/2013-27, a požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR); není proto běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se Ústavní soud zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy.
Podle ustanovení §210 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku se ten, kdo při uplatnění práva na pojistné plnění z pojištění uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, dopustí pojistného podvodu. Stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že zadal nepravdivé údaje, nepovažuje to však za tak závažné pochybení, zejména ve srovnání s rozporem výroku a odůvodnění rozsudku. Z rozsudku Okresního soudu v Blansku se přitom podává, "..., že úraz, jak je popsaný v oznámení pojistné události, se nestal..."; i Nejvyšší soud přitom konstatoval podstatný rozdíl mezi skutečným významem citované věty, a tím, jak ji prezentuje stěžovatel.
Stěžovatel tak v ústavní stížnosti vyjádřil svůj nesouhlas se závěry, k nimž obecné soudy v jeho věci dospěly, jde však o pouhou polemiku, která není sama o sobě způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Soudy se věcí zjevně zabývaly, aniž by zasáhly do zaručených práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítá. Nalézací soud na základě provedených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, odvolací i dovolací soud pak provedly přezkum v dostatečném rozsahu; soudy přitom postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu