ECLI:CZ:US:2017:4.US.308.17.1
sp. zn. IV. ÚS 308/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. K., t. č. ve Věznici Rýnovice, 466 01 Jablonec nad Nisou, P. O. BOX 14, bez právního zastoupení, proti rozhodnutí blíže neurčeného soudu sp. zn. 31 To 5/2016, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 26. ledna 2017 se J. K. (dále jen "stěžovatel") obrátil na Ústavní soud s podáním, v němž uvádí, že "už přípravném řízení byl policií ČR vyhozen jediný důkazný materiál proti mé osobě." Dále stěžovatel uvedl, že "nikdo u soudu ze svědků mě neoznačil jako pachatele. Jenom barmanka po třech letech, když byl nový soud řekla že jsem pachateli podobný postavou nic víc!" a následně: žádal jsem soud o reinkognici zamítnuto o detektor lži taktéž!"
Podání stěžovatele neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, především zcela postrádalo formální a obsahové náležitostí podání ve smyslu §34 zákona o Ústavním soudu, když z jeho obsahu není zřejmé, jakým způsobem mělo dojít k zásahu do jeho ústavně garantovaných základních práv a svobod ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, popř. čeho se stěžovatel domáhá (tzv. petit). Stěžovatel rovněž nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30 a §31 zákona o Ústavním soudu).
Z tohoto důvodu byl stěžovatel dopisem ze dne 7. února 2017 č. j. IV. ÚS 308/17-4 (doručení do vlastních rukou stěžovatele vykázáno dne 9. února 2017), vyzván k odstranění vad svého podání, přičemž byl upozorněn, že jestliže tak neučiní ve stanovené lhůtě 30 dnů, bude jeho návrh odmítnut podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Součástí výzvy bylo i poučení o možnosti požádat Českou advokátní komoru - pobočku v Brně o určení advokáta ve smyslu §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o advokacii").
Na výzvu Ústavního soudu stěžovatel do dnešního dne nereagoval.
Ústavní soud přitom opakovaně konstatoval, že smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup stěžovatele, který svůj návrh nijak ústavněprávně neodůvodnil a zejména neuvedl petit, o kterém by mohl Ústavní soud rozhodnout. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem mělo spočívat porušení jeho základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv.
Pokud tak stěžovatel neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele nemůže jakkoliv meritorně posoudit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. listopadu 1994 sp. zn. I. ÚS 89/94, či usnesení Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2016 sp. zn. II. ÚS 2298/16, jež jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na stránce http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud je nucen konstatovat, že přes výzvu stěžovatel do dnešního neodstranil vady svého podání, přičemž lhůta stanovená k jejich odstranění marně uplynula. Proto nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2017
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj