ECLI:CZ:US:2017:4.US.3224.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3224/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti MUDr. Jana Lorence, zastoupeného JUDr. Petrem Macákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, č. j. 23 Cdo 2271/2017-394, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 11. 7. 2017, č. j. 23 Cdo 2271/2017-394 dovolání stěžovatele, neboť dospěl k závěru, že neobsahuje vymezení jeho přípustnosti v souladu s §237 o. s. ř. Stěžovatel pouze uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, žádnou konkrétní právní otázku však neoznačil; námitka, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti.
Proti napadenému usnesení se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a práva na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stěžovatel namítá, že dovolací soud odmítl dovolaní, přestože pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady, jelikož dovolání obsahovala podle názoru stěžovatele řádné vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná, je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze tehdy, bylo-li jejich rozhodnutím zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatele - projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti pouze polemizuje se závěry dovolacího soudu ohledně naplnění podmínek přípustnosti dovolání, nevznáší však žádné relevantní ústavněprávní námitky, které by odůvodnily vydání kasačního nálezu a které by bylo možné vypořádat. Stěžovatel nesouhlasí se způsobem, jakým dovolací soud rozhodl, jeho tvrzení o tom, že řádně vymezil předpoklady přípustnosti dovolání, jsou jeho vlastním názorem, který ovšem nemá podklad v přezkoumávaném rozhodnutí. Dovolací soud své odmítavé usnesení náležitě odůvodnil a je zjevné, že ústavní práva stěžovatele nebyla porušena - především právo na spravedlivý proces a rovnost v řízení.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu