ECLI:CZ:US:2017:4.US.3278.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3278/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti V. M., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti a) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2017, č. j. 18 Co 279/2017-874, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2017, č. j. 32 P 22/2016-510, b) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2017, č. j. 18 Co 302/2017-880, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 8. 2017, č. j. 32 P 22/2016-790, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení před obecnými soudy ad a)
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 6. 2017, č. j. 32 P 22/2016-510, zamítl námitku místní nepříslušnosti soudu (výrok I.), zahájil řízení o styku nezletilého syna L. N. R. s matkou - stěžovatelkou (výrok II.), pro řízení o styku nezletilému jmenoval opatrovníkem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (výrok III.) a nařídil předběžné opatření o styku stěžovatelky s nezletilým (výrok IV.). Stěžovatelka byla na základě předběžného opatření oprávněna stýkat se s nezletilým bez přítomnosti své matky (babičky nezletilého) každé pondělí, středu a čtvrtek v době od 9:00 do 16:30 hodin za asistence pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi. Soud uložil stěžovatelce povinnosti hradit náklady na asistovaný styk a umožnil, aby se rodiče ohledně místa průběhu styku dohodli i jinak.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k otázce pravomoci i místní příslušnosti se již dostatečně vyjádřil Městský soud v Praze v usnesení ze dne 15. 2. 2017, č. j. 18 Co 72/2017-236, i Ústavní soud v usnesení ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 1327/17. Obvodní soud pro Prahu 1 je místně příslušný k řízení s ohledem na zájem co nejrychlejšího projednání věci tak, aby nezletilý měl brzy životní jistotu a stabilitu. Soud prvního stupně neshledal naplnění podmínek pro přenesení příslušnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, neboť u něj nejsou nejlepší podmínky pro rozhodnutí ve věci samé. Nezletilý je ve faktické péči otce, jelikož stěžovatelka jej unesla do ciziny, a proto byl nařízen asistovaný styk stěžovatelky se synem, jehož náklady musí matka hradit; potřeba asistovaného styku vyvstala v důsledku dřívějšího protiprávního jednání stěžovatelky. S ohledem na střet zájmů mezi matkou a otcem jmenoval soud nezletilému kolizního opatrovníka.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 9. 2017, č. j. 18 Co 279/2017-874, odmítl odvolání stěžovatelky proti výroku II. o zahájení řízení o styku, ve výrocích I. a III. o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti a jmenování kolizního opatrovníka rozhodnutí potvrdil a ve výroku IV. o styku usnesení změnil tak, že upravil stěžovatelce asistovaný styk s nezletilým v pondělí, úterý, středu a čtvrtek od 9:00 do 16:30 hodin a umožnil, aby byla při styku přítomna i babička nezletilého; zachoval přitom povinnost stěžovatelky hradit náklady asistovaného styku.
Odvolací soud dospěl k závěru, že otázka pravomoci a místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 je již dostatečně vyřešena; odvolání proti výroku II. odmítl pro nepřípustnost. K ustanovenému koliznímu opatrovníkovi nezletilého uvedl, že v činnosti a jednání opatrovníka neshledává rozpor se zájmy nezletilého a zdůraznil, že se prokazatelně snaží o zachování nejširšího styku nezletilého s oběma rodiči. Styk nezletilého s matkou nalézací soud správně upravil předběžným opatřením, odvolací soud jen jeho rozsah rozšířil. Také podle odvolacího soudu stěžovatelka protiprávně unesla nezletilého mimo území České republiky a je nezbytné trvat na asistovaném styku, jehož náklady jdou k její tíži.
Řízení před obecnými soudy ad b)
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 7. 8. 2017, č. j. 32 P 22/2016-790, nařídil předběžné opatření, podle kterého výše uvedená úprava styku stěžovatelky s nezletilým ze dne 20. 6. 2017 neplatí v období od 27. 8. 2017 do 3. 9. 2017, neboť otec osvědčil, že plánoval v tomto termínu s nezletilým pobyt u moře v Itálii, který byl v zájmu dítěte.
Městský soud rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 1. 9. 2017, č. j. 18 Co 302/2017-880, s odůvodněním, že negativa krátkodobého zahraničního pobytu nezletilého u moře bez kontaktu s matkou nepřevažují nad jeho pozitivy. V řízení bylo podle odvolacího soudu dostatečně osvědčeno, že zahraniční pobyt je v zájmu nezletilého.
Ústavní stížnost
Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na ochranu rodinného a soukromého života podle čl. 10 odst. 2, práva rodičů na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4, práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3, na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1, a práva na vyjádření se k prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stejně tak namítá porušení čl. 4, 81, 82, 90, 95 a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
Námitky ve vztahu k rozhodnutím ad a)
Porušení práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce spatřuje stěžovatelka v tom, že ve věci rozhodoval podle ní místně nepříslušný soud, neboť nezletilý nikdy neměl bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. Obecné soudy podle tvrzení stěžovatelky opomenuly rozhodnout o navržených důkazech k této skutečnosti a nedostatečně zjistily skutkový stav. Stěžovatelka opakovaně poukazuje na existenci dohody mezi rodiči ohledně obvyklého bydliště nezletilého ve Spojených státech amerických, na základě které dovozuje, že se nedopustila mezinárodního únosu dítěte.
Stěžovatelka dále namítá, že zahájením řízení o stanovení styku nezletilého s matkou bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť zároveň nebylo zahájeno řízení o péči o nezletilého, které má předcházet řízení o styku. Podle stěžovatelky obecné soudy rozhodnutí nijak neodůvodnily.
Nezletilému jmenovaný kolizní opatrovník - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, má být ve střetu zájmů, neboť dříve inicioval řízení o navrácení nezletilého do České republiky a také v něm otce zastupoval. Stěžovatelka namítá, že opatrovník nemůže jednat v zájmu nezletilého.
Všechna výše vyjmenovaná ústavní práva měla být porušena také tím, že obecné soudy upravily styk stěžovatelky s nezletilým, aniž by jakkoliv zkoumaly a zjišťovaly zdravotní a psychický stav dítěte; tvrdí, že předběžným opatřením nařízený rozsah styku je v rozporu se zájmy kojeného dítěte. Stěžovatelka je přesvědčena, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly nejlepším zájmem dítěte, namítá, že může své ústavní právo na styk s dítětem realizovat jen tehdy, zaplatí-li náklady, které dosahují měsíčně částky kolem 50 000 Kč. Konečně tvrdí, že obecné soudy přijaly listinné důkazy předložené otcem a její bez dalšího odmítly, v čemž spatřuje porušení rovnosti účastníků řízení.
Námitky ve vztahu k rozhodnutím ad b)
Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nařídily předběžné opatření, kterým umožnily nezletilému vycestovat s otcem na dovolenou k moři do zahraniční, aniž by náležitě zkoumaly zdravotní a psychický stav dítěte. Z rozhodnutí není podle stěžovatelky zřejmé, z jakých skutkových zjištění obecné soudy vycházely, pokud dospěly k závěru, že pro nezletilého dovolená není stresovým zážitkem - je proto přesvědčena, že soudy rozhodly, aniž by zjišťovaly skutkový stav věci.
Posouzení ústavní stížnosti
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost je však částečně nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) a částečně zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ve vztahu k námitkám stěžovatelky ohledně porušení práva na spravedlivý proces a zákonného soudce v důsledku rozhodování věci místně nepříslušným soudem odkazuje Ústavní soud zcela na své dřívější usnesení ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 1327/17, v němž se dostatečně otázkou údajného porušení těchto ústavních práv v předmětné věci již zabýval. Stěžovatelkou vznesené námitky jsou obdobného charakteru a zároveň nenastala žádná změna okolností, takže Ústavní soud neshledal důvod, proč by se měl od svých dříve vyslovených závěrů odchýlit - věc rozhoduje místně příslušný soud. K založení místní příslušnosti u Obvodního soudu pro Prahu 1 v jiném souvisejícím řízení Městský soud v Praze v usnesení ze dne 15. 2. 2017, č. j. 18 Co 72/2017-236, rozhodl: "skutečnosti o bydlišti nezletilého v obvodu Prahy 1 vyplývají z potvrzení jeho ošetřující lékařky, která provedla ošetření v místě bydliště nezletilého (...) z výpovědi otce nezletilého před Policií ČR (...) i prohlášení rodičů (...)." Rovněž v nyní přezkoumávaném řízení nebyly shledány důvody pro přenesení místní příslušnosti (ustanovení §5 z. ř. s.) k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, kde má nyní nezletilý své bydliště, což obecné soudy náležitě odůvodnily a správně upřednostnily rychlou úpravu poměrů nezletilého tak, aby byla zajištěna jistota a stabilita prostředí v jeho nejlepšímu zájmu - k tomu nebylo co dokazovat, otázka byla již dříve vyřešena. Procesní postup stěžovatelky spíše vypovídá o tom, že se snaží "zbavit" zákonné soudkyně, která nerozhoduje podle jejích představ. Vyhověl-li by Ústavní soud námitce stěžovatelky v tomto ohledu, naopak by nepřípustně do práva na zákonného soudce zasáhl.
Obecné soudy neopomenuly vypořádat námitku stěžovatelky o tom, že se nedopustila mezinárodního únosu nezletilého. Soudy se touto otázkou dostatečně zabývaly v jiných řízeních a jednoznačně uzavřely, že: "matka bez souhlasu otce dítě odvezla do USA, otci tak fakticky zabránila ve styku s ním." (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, č. j. 18 Co 72/2017-236 nebo ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 18 Co 70/2017-242).
Ústavní stížnost je, co do námitek stěžovatelky týkající se zahájení řízení o styku s nezletilým, nepřípustná, neboť řízení o styku dosud neskončilo a nebyly tak v jeho rámci vyčerpány všechny dostupné řádné i mimořádné opravné prostředky. Ústavní stížnost má subsidiární povahu a v současném procesním stádiu řízení je předčasná; je třeba ji pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000).
Kolizní opatrovník nezletilého - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, byl jmenován podle ustanovení §469 a §470 z. ř. s., neboť předmětné řízení je věcí s cizím prvkem. Opatrovník podle odůvodnění odvolacího soudu jednoznačně postupuje v řízení s ohledem na nejlepší zájem dítěte, vznesené námitky stěžovatelky jsou bezpředmětné a neobsahují ústavně právní argumentaci. Opatrovník odpovědně hají v řízení zájmy dítěte.
Ústavní soud dále zohlednil, že stěžovatelka napadá předběžné opatření o úpravě styku s nezletilým. Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodování o předběžných opatřeních, neboť jde o usnesení, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikováno meritorní rozhodnutí ve věci. Výjimečně i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole.
Ústavní soud v tomto směru napadené usnesení přezkoumal a uzavírá, že nařízení předběžného opatření mělo zákonný podklad v §12 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s §888 o. z. Bylo vydáno příslušným orgánem - Obvodním soudem pro Prahu 1, nevykazuje znaky svévole, bylo řádně odůvodněno a zohledňuje právo nezletilého na oba rodiče. Předběžnou úpravou styku sledovaly obecné soudy zájem na intenzivnějším kontaktu nezletilého s matkou. Ústavní soud neshledal, že by rodičovská práva stěžovatelky byla protiústavně omezena, právě naopak - obecné soudy upravily stěžovatelce předběžně styku s nezletilým v širokém rozsahu, správně zohlednily, že to byla stěžovatelka, kdo dříve unesl nezletilého do ciziny, proto také uložily stěžovatelce povinnost hradit náklady asistovaného styku.
Ústavní soud dále uzavírá, že se obecné soudy dostatečně zabývaly psychickým a zdravotním stavem nezletilého. Namítá-li stěžovatelka opakovaně, že dítě je stále kojené a je mu protiústavně upíráno právo na péči matky, odkazuje Ústavní soud stěžovatelku na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, č. j. 18 Co 70/2017, v němž se uvádí, že: "(...) v tomto věku představuje mateřské mléko pro dítě pouze doplněk stravy a při spolupráci rodičů na komplexní úpravě jeho stravy (...) by otázka stravy nezletilého neměla být překážkou pro řádnou péči o něj a jeho zdravý rozvoj."
Tvrzení stěžovatelky o porušení zásady rovnosti v přezkoumávaném řízení nejsou relevantní, neboť z obsahu napadených rozhodnutí žádné takové jednání obecných soudů nevyplývá. Stěžovatelka zjevně mohla uplatňovat svá práva za stejných podmínek jako otec nezletilého, soudy nikomu protiústavně v řízení nestranily. Je také namístě připomenout, že to byly soudy v USA (nikoliv soudy české), které v duchu úmluvy o mezinárodních únosech dětí operativně a rychle rozhodly o navrácení dítěte do místa jeho předchozího pobytu.
Ve vztahu k rozhodnutím ad b) je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, jelikož právo stěžovatelky na styk s nezletilým již bylo na základě napadených usnesení fakticky v období od 27. 8. 2017 do 3. 9. 2017 omezeno. Zrušení napadených usnesení ad b) by tak nemohlo na věci nic změnit, což činí ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
Závěr
Ústavní soud s ohledem na vše výše uvedené uzavírá, že žádné ze stěžovatelkou vznesených námitek nelze vyhovět a vydat kasační nález, neboť nic nesvědčí o porušení některého z ústavně chráněných práv.
Stěžovatelka opakovaně tvrdí, že obecné soudy postupují v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého, přitom je to konflikt mezi rodiči, který nezletilého poznamená na celý život. Stěžovatelka vedením řízení sleduje především zájmy vlastní a nikoliv prospěch svého nezletilého syna, namísto toho, aby usilovala o urovnání poměrů v rodině a zklidnění situace.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl částečně jako návrh nepřípustný podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a částečně jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu