ECLI:CZ:US:2017:4.US.3362.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3362/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti G. K. G., zastoupeného JUDr. Václavem Chumem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016 č. j. 4 Tdo 1610/2015-89, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2015 č. j. 3 To 5/2015-2472 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2014 č. j. 37 T 3/2010-2201, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel s odvoláním na čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byl uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu vydírání podle §21 odst. 1, §175 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Dále navrhuje zrušení označeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl zrušen uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu a stěžovatel byl nově uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vydírání podle §8 odst. 1, §235 odst. 1, odst. 3 trestního zákona č. 140/1961, účinného do 31. 12. 2009. Stěžovatel navrhuje také zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání. Rovněž navrhuje, aby Ústavní soud přiznal ústavní stížnosti odkladný účinek.
Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k projednání návrhu, musel prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Posledním opravným prostředkem ve věci stěžovatele bylo dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 1. 2016. Podle sdělení Krajského soudu v Ostravě bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno obhájci stěžovatele do datové schránky dne 17. 3. 2016.
Ústavní stížnost byla datovou zprávou odeslána dne 27. 10. 2017. Je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj