ECLI:CZ:US:2017:4.US.3371.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3371/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti M. J., zastoupené JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2017, č. j. 54 Co 301/2017-3475, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 6. 2017, sp. zn. 50 P 64/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl usnesením ze dne 30. 6. 2017, sp. zn. 50 P 64/2012, návrh matky (stěžovatelky) na nařízení předběžného opatření, kterým mělo být omezeno právo otce J. P. (vedlejšího účastníka) stýkat se s nezletilými dcerami J. a V., vždy jen každý lichý týden v sobotu od 13:00 hodin do 18:00 hodin. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci již byl styk otce s nezletilými dříve soudem upraven a sama skutečnost, že se dcery podle tvrzení stěžovatelky s otcem nechtějí stýkat, neosvědčuje potřebu zatímní úpravy poměrů. Návrh navíc podala stěžovatelka 30. 6. 2017, tj. den před začátkem prázdnin, kdy styk probíhá ve zvláštním režimu, takže vydání předběžného opatření by na styk otce s dětmi nemělo žádný vliv. Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 15. 8. 2017, č. j. 54 Co 301/2017-3475, s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala potřebu zatímní úpravy poměrů.
Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na péči a výchovu dětí podle čl. 32 odst. 4, spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), neboť má za to, že obecné soudy napadená usnesení nedostatečně odůvodnily, nevypořádaly tvrzení stěžovatelky, neprovedly dokazování relevantních skutečností a opomněly o důkazních návrzích rozhodnout; napadená usnesení tak mají být nepřezkoumatelná. Stěžovatelka tvrdí, že důvodem pro předběžnou úpravu styku měla být skutečnost, že dcery se s otcem nechtějí stýkat.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do rozhodovací činnost obecných soudů proto zasahuje pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatelky - projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není.
Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodování o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která se práv a povinností účastníků nedotýkají konečným způsobem a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu (viz např. nález ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 52/13).
Obecné soudy v tomto případě dospěly k jednoznačnému závěru, že stěžovatelka neosvědčila nezbytnost zatímní úpravy poměrů, neboť právo otce na styk s dcerami bylo pravomocně upraveno a z tvrzení stěžovatelky, že se nezletilé dcery s otcem nechtějí stýkat, nevyplývá naléhavost věci - styk byl upraven a nebylo co dokazovat. Pokud se zásadním způsobem změnily podmínky a nezletilé dcery se již s otcem nechtějí stýkat, je namístě meritorně přezkoumat úpravu rozsahu styku; nelze se však v této fázi změny úpravy domáhat cestou vydání předběžného opatření.
Obecné soudy správně zohlednily tvrzení stěžovatelky i nejlepší zájem nezletilých dětí, svá usnesení přiměřeně věci odůvodnily, a pokud uzavřely, že stěžovatelka neprokázala potřebu prozatímní úpravy poměrů, nelze v tomto shledávat porušení žádného ústavně chráněného práva. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila tvrzení a námitky, které budou relevantní až při posuzovaní věci samé.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu