ECLI:CZ:US:2017:4.US.3481.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3481/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2017 č. j. 30 Cdo 4101/2017-93 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2017 č. j. 30 Cdo 4748/2017-94, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2017 se na Ústavní soud obrátil Petr Bartheldi (dále rovněž "navrhovatel" nebo "žalobce"). Ve svém podání navrhovatel napadá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2017 č. j. 30 Cdo 4101/2017-93 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2017 č. j. 30 Cdo 4748/2017-94, jimž byla zastavena řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017 č. j. 21 Co 251/2017-77 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017 č. j. 21 Co 118/2017-56 z důvodů nedostatku povinného právního zastoupení dovolatele (žalobce) advokátem.
Navrhovatel rovněž požaduje, aby Ústavní soud svým rozhodnutím vyslovil, že "navrhovateli se umožňuje euthanasie".
Podání navrhovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona). Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se navrhovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a), písm. d) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu a jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2017
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj