ECLI:CZ:US:2017:4.US.3554.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3554/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jana Musila a Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje o ústavní stížnosti CZ IZOLACE s. r. o. se sídlem v Ostravě, Blanická 834/140, zastoupené JUDr. Markem Steinerem, advokátem se sídlem v Brušperku, Fryčovická 146, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2016, č. j. 9 As 221/2015-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, č. j. 9 As 221/2015-26, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. 8 A 168/2014-47, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ve sporu o vyúčtování telekomunikačních služeb. Správní soudy konstatovaly, že jde o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, k jehož přezkumu jsou příslušné civilní soudy v řízení podle části páté občanského soudního řádu. Proti rozsudku kasačního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 26. 10. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že byl odepřen přezkum rozhodnutí správními soudy a ve věci dochází k průtahům.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho úkolem je výhradně přezkoumávat, zda obecné soudy nevykročily z ústavního rámce své rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení neshledal.
Správní soudy ústavně konformním způsobem ověřily skutková a právní východiska věci, totiž že se jedná o spor týkající se vyúčtování telekomunikačních služeb podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, vedený mezi zákazníkem (účastníkem) a podnikatelem (operátorem). V intencích základních procesních předpisů i konstantní judikatury vyslovily, že nemají pravomoc zabývat se tímto typem věci a stěžovatelku odkázaly na řízení před civilními soudy podle části páté o. s. ř.
Stěžovatelce nezbude, než respektovat výchozí koncepci rozdělení pravomocí mezi soudy v občanském soudním řízení na jedné straně a ve správním soudnictví na straně druhé. Pokud je přesvědčena o průtazích při řešení věci, pak i s tímto tvrzením se musí primárně obrátit na příslušný civilní soud; tím, že odmítá akceptovat zákonné rozdělení pravomocí mezi jednotlivé větve soudnictví, a již jen ohledně této procesní otázky dovedla svoji věc až k Ústavnímu soudu, řízení ostatně jen sama dál prodlužuje. Z listin, které k ústavní stížnosti přiložila, je navíc zjevné, že je jí tato koncepce dobře známa, neboť před civilními soudy vede další obdobná řízení proti témuž operátorovi.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu