ECLI:CZ:US:2017:4.US.3560.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3560/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti P. T., zastoupeného Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Bubenská 1477/1, proti rozsudkům Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 22. 8. 2017, č. j. 58 Co 60/2017-1155, a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 12. 2016, č. j. P 267/2011-1014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. P 267/2011-1014, tak, že upravil styk stěžovatele (otce) s nezletilou dcerou K. T. Soud umožnil stěžovateli stýkat se s nezletilou "prostřednictvím (...) programu Skype (...) v každý čtvrtek od 19:00 do 19:30 hodin." Matce nezletilé L. M. uložil, aby styk umožnila a nezletilou k němu připravila. Dále nalézací soud široce upravil právo osobního styku stěžovatele s nezletilou v době vánoc, prázdnin a v průběhu roku (výrok I.), zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Opatrovnický soud dospěl k závěru, že otec žije v cizině a styk prostřednictvím programu Skype nezletilé nevyhovoval, pokusil se namísto toho široce upravit osobní styk; proto vyhověl návrhům otce a v tomto směru styk rozšířil - nově i na období osmi dnů v průběhu školního roku, které tak mohl stěžovatel s dcerou společně strávit. Soud dbal na to, aby byl styk rovnoměrně rozložený v průběhu celého roku a zohlednil zájem nezletilé na řádné školní docházce, takže neumožnil otci stýkat se s dcerou během školního roku v zahraničí.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 22. 8. 2017, č. j. 58 Co 60/2017-1155, rozsudek soudu nalézacího částečně změnil co do úpravy styku, omezil právo stěžovatele stýkat se s nezletilou prostřednictvím programu Skype na 10 minut vždy ve čtvrtek mezi 19:00 až 19:30 hodin a upustil od osobního styku v rozsahu osmi dnů v průběhu školního roku, naopak rozšířil styk o jarních a podzimních prázdninách a umožnil stěžovateli stýkat se s nezletilou také na Štědrý den (výrok I.); výrok o výživném krajský soud zrušil (výrok II.). Odvolací soud při změně úpravy styku zohlednil, že stěžovatel měl v zaměstnání nárok na šest týdnů dovolené ročně a podle toho upravil styk v co nejširším rozsahu - čtyř týdnů během kalendářního roku. Uzavřel, že není v zájmu nezletilé, aby kvůli styku s otcem zanedbávala školní docházku, proto osobní styk stanovil pouze pro období, kdy má nezletilá ve škole volno. Odvolací soud vyhověl stěžovateli v tom, že nezletilá má právo trávit Vánoce také s ním - nejen s matkou. Na základě přání nezletilé dále zúžil styk prostřednictvím programu Skype, neboť byl pro nezletilou nepříjemný. Odvolací soud zrušil napadený výrok o výživném, jelikož nalézací soud posoudil návrh na částečné plnění výživného formou tvorby úspor pro nezletilou chybně jako návrh na jeho snížení.
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení celé řady ústavních práv - zejména na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2, ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 odst. 1, rodičovskou péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a na soudní ochranu podle čl. 4 a 90 Ústavy ve spojení s čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, a dále čl. 3, 5, 7, 16, 18 a čl. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavních práv v tom, že obecné soudy postupovaly v otázce posouzení možnosti částečného vzdělávání nezletilé v zahraničí přepjatě formalisticky; tvrdí, že bylo povinností nalézacího soudu potřebné důkazy provést z úřední povinnosti; odkazuje přitom např. na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 3094/16. Stěžovatel namítá, že byl napadenými rozhodnutími protiústavně omezen ve svých rodičovských právech, protože nemůže o dceru pečovat, stýkat se s ní a účastnit se jejího vzdělávání; navíc jsou rozhodnutí nedostatečně odůvodněna. Konečně napadá také způsob, jakým mu bylo ze strany odvolacího soudu doručováno, neboť odborová organizace, kterou stěžovatel zmocnil k zastupování v řízení, nebyla oprávněná přebírat za něj korespondenci.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona o Ústavním soudu, takže není nepřípustná - je však zjevně neopodstatněná. Obecné soudy rozhodovaly na základě návrhu stěžovatele o změně úpravy styku s jeho nezletilou dcerou. Stěžovatel žije ve Velké Británii, zatímco dcera v České republice a je svěřena do výlučné péče matky. Tuto okolnost, která styk otce a nezletilé dcery komplikuje, obecné soudy důsledně při rozhodování zvážily a zohlednily. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zjevné, že soudy sledovaly nejlepší zájem dítěte, což vyplývá i z rozsudku odvolacího soudu, který upustil od úpravy osobního styku v průběhu školního roku, neboť by to negativně ovlivnilo vzdělávání nezletilé; zároveň ovšem rozšířil styk v období podzimních a jarních prázdnin, během nichž je stěžovatel oprávněný se stýkat s nezletilou celý týden. Stejně tak mají oba rodiče právo stýkat se s nezletilou rovným dílem během vánočních svátků a letních prázdnin, kdy nastává problém na straně stěžovatele, který nemá dostatek volné dovolené.
Styk prostřednictvím služby Skype omezil odvolací soud na minimum, neboť přání nezletilé je třeba považovat za zásadní vodítko při hledání jejího nejlepšího zájmu a obecné soudy jsou povinny k němu přihlédnout (viz nález ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1708/14), což také v nyní souzené věci učinily, neboť nezletilá se odmítala stýkat se stěžovatelem tímto způsobem. Odvolací soud proto správně styk s nezletilou úplně nevyloučil, ale přiměřeně jej upravil s ohledem na přání nezletilé a rodičovská práva otce. Stěžovatel tak má zachovanou možnost s nezletilou být v pravidelném kontaktu a ta, jestliže bude mít zájem, může s otcem komunikovat i déle než v upraveném rozsahu. Prostor pro rozvoj vztahu mezi stěžovatelem a dcerou vzhledem ke všem okolnostem nebyl touto úpravou zásadně zúžen tak, aby šlo zároveň o zásah do ústavně chráněných práv na výchovu a péči podle čl. 32 odst. 4 Listiny.
Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy neprovedly v řízení důkazy o vhodnosti a možnosti vzdělávání nezletilé v zahraniční z moci úřední v souladu se zásadou vyšetřovací podle §21 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, je třeba tuto argumentaci odmítnout jako nezpůsobilou pro vydání kasačního nálezu - i když je obecný soud povinen v nesporném řízení provést i jiné než navržené důkazy, nelze rezignovat na procesní povinnosti účastníků řízení (§120 odst. 1 o. s. ř.). Je vždy odpovědností účastníka, aby soudu předložil relevantní důkazy, o nichž má povědomí a jsou pro řízení významné. Odvolací soud jednoznačně v odůvodnění uzavřel, že možnost vzdělávání nezletilých je upravena v právních předpisech a školních řádech, proto nebylo možné vycházet v řízení ze stěžovatelem předloženého vyjádření ředitelky ZŠ Malše, kterou nezletilá nikdy nenavštěvovala. Obecné soudy neshledaly důvod se danou problematikou blíže zabývat, což samo o sobě není porušením práva na spravedlivý proces; odkazy na citovanou judikaturu Ústavního soudu na věci nic nemění. Podle Ústavního soudu jsou rozhodnutí náležitě odůvodněny, srozumitelné a přesvědčivé; jsou založené na důsledně zjištěném skutkovém stavu, který obecné soudy přezkoumatelně zhodnotily podle hmotného práva.
Námitky stěžovatele ohledně vad v doručování nedosahují ústavně právní relevance, neboť stěžovatel se vždy o veškerých procesních úkonech včas dozvěděl, o čemž svědčí také včasné podání této ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu