ECLI:CZ:US:2017:4.US.3578.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3578/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Karla Bauera, zastoupeného JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem U Černé věže 66/3, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 24 Co 1179/2017-242 ze dne 22. 8. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 17. 5. 2017 č. j. 27 EXE 351/2016-187 ve výrocích týkajících se úhrady nákladů exekučního řízení pro dlužné a běžné výživné.
Stěžovatel uvádí, že byl poučen o možnosti podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu. Ústavní stížnost však podává z důvodu opatrnosti, neboť není zřejmé, zda nebude jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
V projednávané věci je v souladu s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., ve spojení s ustanovením §237 o. s. ř. a čl. II. odst. 2 zák. č. 296/2017 Sb., posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání. O této skutečnosti byl stěžovatel v napadeném rozhodnutí poučen.
Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Pakliže je přípustný opravný prostředek následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností také na jeho základě vydané rozhodnutí. Odůvodňuje to skutečnost, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj