ECLI:CZ:US:2017:4.US.3676.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3676/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Milana Faltejska, zastoupeného Mgr. Janem Faltejskem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 101/25, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. 21 Cdo 2732/2016-829, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 11 Co 647/2014-787, a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2014, č. j. 9 C 330/99-748, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 9. 5. 2014, č. j. 9 C 330/99-748, žalobu stěžovatele o určení neplatnosti okamžitého zrušení jeho pracovního poměru ze dne 23. 8. 1999. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 11 Co 647/2014-787, potvrdil rozsudek nalézacího soudu; Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 8. 2016, č. j. 21 Cdo 2732/2016-829, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku soudu odvolacího.
Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 7. 11. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s trestním rozsudkem, jímž byl stěžovatel zproštěn obžaloby ve vztahu k jednání, pro které byl rozvázán jeho pracovní poměr. Civilní soudy podle stěžovatele pochybily při hodnocení podmínek okamžitého zrušení pracovního poměru, zejména při dokazování a posouzení otázky, zda došlo k překročení pravomocí při uzavírání a realizaci leasingových smluv.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum není sama o sobě důležitá věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti - žádné pochybení tohoto druhu Ústavní soud neshledal.
Obecné soudy na základě provedeného dokazování a podřazení skutkového stavu pod relevantní ustanovení zákona ústavně konformním způsobem odůvodnily svůj závěr, že k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo v souladu se zákonem, a to jak po formální, tak i po obsahové stránce. Vyšly z toho, že zaměstnavatel k tomuto kroku přistoupil z důvodu zvlášť hrubého porušení pracovní kázně ve smyslu §53 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, v tehdy účinném znění, a to pro bezdůvodnou absenci stěžovatele na pracovišti od 30. 7. 1999 do 13. 8. 1999, aniž by čerpal nařízenou či schválenou dovolenou, a zejména pro porušení interních předpisů zaměstnavatele při poskytování a realizaci leasingových smluv. Celkem šlo o tři obchodní případy, ve kterých stěžovatel překročil svá oprávnění při schvalování leasingových smluv v rozsahu tzv. obliga přesahujícího 5 000 000 Kč a při vyplacení finančních prostředků v celkové výši 17 573 600 Kč.
Co do absence na pracovišti dospěly soudy k závěru, že se tuto skutečnost zaměstnavateli nepodařilo prokázat (vyslechnutí svědci nebyli dostatečně věrohodní). Obecné soudy aprobovaly nicméně druhý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající v porušení interních předpisů; tato pochybení byla projednávána v předstihu a stěžovateli byl proto již dříve pozastaven výkon funkce ředitele pobočky. Civilní soudy se ztotožnily s postupem zaměstnavatele, který uvedená pochybení kvalifikoval jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, a vypořádaly se i s trestním rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2010, č. j. 50 T 16/2008-456 - konstatovaly, že nemůže nic změnit na posouzení (civilní) věci. Stěžovatel sice byl zproštěn obžaloby ohledně celkem šestnácti skutků v souvislosti s výkonem pravomocí ředitele pobočky, přičemž pouze pro jeden z nich byl následně rozvázán pracovní poměr, trestní soud ovšem uzavřel, že k namítanému jednání došlo, daný skutek toliko odmítl kvalifikovat jako trestný čin.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu