ECLI:CZ:US:2017:4.US.368.17.1
sp. zn. IV. ÚS 368/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Ing. Jiřiny Schwarzerové, zastoupené Mgr. Šárkou Vlasanou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Tyršova 498/31, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2016, č. j. 21 Cdo 4682/2016-126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2016, č. j. 103 C 4/2013-82, bylo zastaveno řízení o návrhu povinné (stěžovatelky) na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (výrok I.); rovněž bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnou (výrok II.). Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. března 2016, č. j. 58 Co 105/2016-94, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo řízení o dovolání zastaveno.
Podle stěžovatelky se nalézací ani odvolací soud nezabýval tím, že stěžovatelka splňuje podmínku pro osvobození od soudního poplatku, a proto nemělo být řízení zastaveno. Když podala dovolání, Nejvyšší soud jí vyměřil soudní poplatek, a to za situace, kdy stěžovatelka je nemajetná, což se pokoušela v řízení prokázat. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, podle kterého "...směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek z takového dovolání se neplatí." Za dané situace je přesvědčena, že zpoplatnění dovolání v takové věci je proti smyslu daného řízení, neboť účastníku nemůže být znemožněna účast na řízení jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci. V napadeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o zřejmě bezúspěšné a svévolné uplatňování práva. Podle stěžovatelky tomu tak není, neboť dovolání podala řádně a včas jako oprávněná osoba; proto navrhla zrušit napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, i rozhodnutími jemu předcházejícími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti, neposuzuje proto zákonnost vydaných rozhodnutí ani se nezabývá eventuálním porušením běžných práv, pokud nejde současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Jak uvedla sama stěžovatelka v ústavní stížnosti, usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. března 2014, č. j. 103 C 4/2013-33, byl zamítnut její návrh na osvobození od soudních poplatků a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2014, č. j. 56 Co 249/2014-45, bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 21 Cdo 2444/2015-76, a ústavní stížnost v této věci jako zjevně neopodstatněnou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 7. června 2016, sp. zn. III. ÚS 486/16.
Za této situace stěžovatelka podala nový návrh na osvobození od soudních poplatků, o němž rozhodl nalézací soud, jak výše uvedeno, dne 18. ledna 2016. Dospěl k závěru, že důvodem pro zastavení řízení je překážka věci rozsouzené. Odvolací soud uvedený závěr potvrdil, dospěl k závěru, že nový návrh je shodný s návrhem původním - stěžovatelka neuvedla nové, pro posouzení podstatné skutečnosti. Dále krajský soud konstatoval s odkazem na předchozí rozhodnutí o dovolání (č. j. 21 Cdo 2444/2015-76), v němž se Nejvyšší soud zabýval i otázkou zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva stěžovatelkou, že tento závěr se vztahuje i na další opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků.
Zastavil-li za dané situace Nejvyšší soud řízení o dovolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku, není možné dovolávat se rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Cdo 1031/2014. V projednávané věci totiž dovolání nesměřovalo proti rozhodnutí, jímž by bylo z části nebo zcela rozhodováno o osvobození od soudního poplatku, ale šlo o dovolání proti rozhodnutí o zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené.
Námitky stěžovatelky týkající se nesouhlasu s označením jejího postupu jako svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. jsou jen jejich pouhým opakováním, jak se Ústavní soud již vyjádřil i v usnesení sp. zn. III. ÚS 486/16, na které lze odkázat.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu