ECLI:CZ:US:2017:4.US.3703.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3703/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti GERIMO s. r. o., se sídlem v Táboře, U Bechyňské dráhy 2932, zastoupené JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 25 Cdo 2506/2016-323, spojené s návrhem na zrušení §55 odst. 1 a 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Mysliveckého spolku Háj Košetice, se sídlem v Košeticích 350, jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Příkopy 25, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti vedlejšímu účastníkovi náhrady škody na lesních porostech, způsobené okusem lesní zvěří, ve výši 74 272 Kč s příslušenstvím. Vedlejší účastník byl v rozhodné době uživatelem honitby, v níž ležely zvěří poškozené lesní pozemky, jejichž vlastníkem byla stěžovatelka.
Okresní soud v Pelhřimově vyhověl žalobě o zaplacení 74 272 Kč s příslušenstvím rozsudkem ze dne 22. 5. 2015, č. j. 1 C 226/2014-199, naopak Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, rozhodnutí částečně změnil tak, že žalobu, co do částky 60 844 Kč, zamítl rozsudkem ze dne 2. 10. 2015, č. j. 15 Co 418/2015-259. Ohledně částky 13 428 Kč nabyl rozsudek nalézacího soudu právní moci.
Nejvyšší soud odmítl dovolání usnesením ze dne ze dne 28. 7. 2016, č. j. 25 Cdo 2506/2016-323, s odůvodněním, že není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož výše jednotlivých samostatných peněžitých nároků nepřesáhla 50 000 Kč; proto nebyl splněn základní zákonný požadavek pro připuštění věci k dovolacímu přezkumu.
Proti rozsudku dovolacího soudu se stěžovatelka bránila ústavní stížností ze dne 8. 11. 2016. Podáním ze dne 8. 2. 2017, které bylo téhož dne doručeno Ústavnímu soudu, vzala stěžovatelka ústavní stížnost v celém rozsahu zpět.
Podle §77 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může stěžovatel ústavní stížnost vzít zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě se řízení zastaví.
V projednávané věci byly naplněny podmínky pro zastavení řízení, neboť ústavní stížnost byla stěžovatelkou výslovně vzata v celém rozsahu zpět dříve, než se senát Ústavního soudu příslušný k jejímu projednání odebral k závěrečné poradě. Právní úkon stěžovatelky, kterým došlo ke zpětvzetí ústavní stížnosti, splňuje veškeré právem předepsané formální i obsahové náležitosti, přičemž podání bylo rovněž učiněno v zákonem požadované formě.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti zastavil podle §77 zákona o Ústavním soudu. Současně z týchž důvodů zastavil řízení o akcesorickém návrhu na zrušení výše uvedeného ustanovení zákona, který byl podán spolu s ústavní stížností, a sdílí její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu