ECLI:CZ:US:2017:4.US.3737.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3737/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. P., zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem, sídlem Lípová 474/14, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. dubna 2016 č. j. 44 L 248/2016-5, takto:
Soudci Vladimír Sládeček, Milada Tomková a Jan Musil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3737/16.
Odůvodnění:
I.
V záhlaví uvedení soudci Ústavního soudu předložili III. senátu Ústavního soudu podle ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s jeho §37 odst. 2 a podle §10 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2017 (dostupný na http://www.usoud.cz/de/organizace-us) k rozhodnutí otázku jejich případného vyloučení z projednání a rozhodování ústavní stížnosti, která IV. senátu Ústavního soudu (v tomto složení dle rozvrhu práce) napadla pod sp. zn. IV. ÚS 3737/16.
Pod touto spisovou značkou je vedena ústavní stížnost P. P., ve které je napaden postup a rubrikované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým bylo rozhodnuto o souhlasu tohoto soudu s převzetím umístěného F. P. do zdravotního ústavu - Fakultní nemocnice v Motole a upuštěno od doručení tohoto usnesení umístěnému pacientovi.
Stěžovatelka svou ústavní stížnost podanou dne 11. 11. 2016, na základě sdělení ze dne 14. 11. 2016 o složení příslušného senátu Ústavního soudu, doplnila o námitku podjatosti vůči všem jeho členům, dále pak vůči předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému, jako spoluvlastníku advokátní kanceláře AK RHK s. r. o. a jako předsedovi Ústavního soudu, který může působit na svou blízkou spolupracovnici soudkyni Miladu Tomkovou (místopředsedkyni Ústavního soudu a soudkyni zpravodajku ve věci předmětné ústavní stížnosti), a na soudce Jana Musila, kterému jsou podle jejího tvrzení dlouhodobě přidělovány politicky citlivé kauzy, ve kterých se vyskytují plátci finančních prostředků zmíněné advokátní kanceláři nebo členové sociální demokracie, jejímž dlouhodobým a významným členem předseda Ústavního soudu měl být. Kromě toho obsáhle argumentovala jako důvodem podjatosti členstvím soudce Jana Musila v komunistické straně a jeho údajným příklonem k totalitní ideologii, dále pak poukázala na jeho rozhodnutí v její věci sp. zn. III. ÚS 4/10 a III. ÚS 893/15, kterými měla být porušena její základní práva a svobody. Současně poukázala na to, že soudce Jan Musil byl rektorem Policejní akademie a má dosud blízké vztahy k policejním složkám, takže může získávat o věci poznatky mimoprocesním způsobem.
Tuto námitku následně jako doplnění ústavní stížnosti (k výzvě Ústavního soudu) předložil (respektive podal v jejím zastoupení) její právní zástupce dne 2. 1. 2017.
II.
Ve sdělení (viz sub I) soudkyně Milada Tomková stručně shrnuje námitky stěžovatelky k její osobě a uvádí, že k věci, ani k účastníkům řízení nemá žádný vztah a jakékoli možnosti ovlivňování při rozhodovací činnosti vylučuje.
Soudce Vladimír Sládeček uvedl, že se necítí být podjatým, k věci a účastníkům řízení či jejich zástupci nemá žádný vztah a nepodílel se na řízení, které předcházelo ústavní stížnosti, když navíc ani stěžovatelka k jeho osobě nic konkrétního neuvádí.
Soudce Jan Musil rovněž uvedl, že se necítí být podjatým, k věci a účastníkům řízení či jejich zástupci nemá žádný vztah a nepodílel se na řízení, které předcházelo ústavní stížnosti.
III.
Třetí senát Ústavního soudu, rozhodující podle rozvrhu práce Ústavního soudu o námitkách podjatosti vznesených proti soudcům čtvrtého senátu, neshledal důvod pro postup podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může účastník řízení nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit. Tyto procesní předpoklady zákona o Ústavním soudu byly splněny, a proto mohl o námitkách vznesených stěžovatelkou III. senát Ústavního soudu rozhodnout.
Třetí senát Ústavního soudu vzal v úvahu odůvodnění námitky podjatosti stěžovatelkou, vyjádření členů IV. senátu Ústavního soudu a obsah spisu sp. zn. IV. ÚS 3737/16, přičemž dospěl k závěru, že za daného skutkového a právního stavu nemohou vzniknout pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců.
Takové pochybnosti v dané věci by mohly být založeny toliko osobním vztahem konkrétního soudce k určitým osobám zúčastněným na řízení, nebo k věci samotné, anebo by musely vyplývat z osobního podílu soudce na vydání rozhodnutí, která jsou napadena ústavní stížností. Žádné takové skutečnosti (subjektivní povahy) však v dané věci u žádného z členů IV. senátu zjištěny nebyly. Projednávaná věc je současně takového rázu, že nevznikají ani pochybnosti objektivní povahy, neboť stěžovatelka poukazuje na skutečnosti, které s předmětem řízení nijak přímo nesouvisejí.
Případný nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutími, na kterých se podílel soudce Jan Musil přitom již s ohledem na čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod takový důvod založit nemůže, neboť by to bylo ve svém důsledku v rozporu s právem účastníků řízení na zákonného soudce. Tato zásada pak vylučuje, aby stěžovatel mohl požadovat "výměnu" senátu určeného podle zákona o Ústavním soudu a jeho rozvrhu práce (viz sub I), stejně jako to, aby stěžovatel - jako v tomto případě stěžovatelka - navrhoval, který senát Ústavního soudu by měl v jeho věci rozhodovat.
Námitky směřující proti předsedovi Ústavního soudu pak směřují proti někomu, kdo se na rozhodování v předmětné věci nepodílí.
Protože nejsou naplněny podmínky §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, bylo rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu