ECLI:CZ:US:2017:4.US.3791.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3791/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Romana Stopky, zastoupeného JUDr. Lukášem Zárybnickým, advokátem se sídlem v Praze 10, Sevastopolská 322/6, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2017, č. j. 57 Co 655/2016-206, a Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 9. 2016, č. j. 13 C 258/2014-173, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 10. 2016, č. j. 13 C 258/2014-185, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně vyhověl rozsudkem ze dne 27. 9. 2016, č. j. 13 C 258/2014-173, žalobě o zaplacení 43 132 Kč s příslušenstvím a uložil stěžovateli povinnost tuto částku zaplatit, neboť vedlejší účastnici (žalobkyni) Společenství pro dům H. se sídlem v N., dlužil příspěvky do fondu oprav ve výši 20 290 Kč za období od září 2013 do ledna 2014 (5x 4 058 Kč), a dále měl nedoplatky za služby poskytnuté v roce 2012 ve výši 22 842 Kč (vodné, stočné a osvětlení společných prostor). Nalézací soud uzavřel, že: "stěžovatel je chronický neplatič a programový potížista, který parazituje na ostatních členech SVJ, kteří platí své platby spojené s členstvím v SVJ řádně." Okresní soud v Novém Jičíně uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 48 750,05 Kč usnesením ze dne 13. 10. 2016, č. j. 13 C 258/2014-185.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí věcně potvrdil rozsudkem ze dne 17. 8. 2017, č. j. 57 Co 655/2016-206, změnil pouze výrok o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že nalézací soud dospěl ke správnému zjištění ohledně práva na zaplacení příspěvků do fondu oprav ve výši 20 290 Kč, stejně jako ohledně práva na zaplacení dluhu za poskytnuté služby ve výši 22 842 Kč. K námitce stěžovatele, že mu bylo upřeno právo účastnit se ústního jednání dne 27. 9. 2016, uvedl odvolací soud, že to byl právě stěžovatel, kdo sice požádal o změnu termínu jednání, nicméně žádost nepodložil žádnými relevantními tvrzeními, které by odročení jednání odůvodňovaly, a byly tak splněny podmínky pro jednání v nepřítomnosti účastníka (§101 odst. 3 o. s. ř.). Na náhradě nákladů řízení přiznal odvolací soud vedlejší účastnici nově jen 42 998 Kč.
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1, spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavních práv v tom, že obecné soudy odmítly provést navržené důkazy, především ohledně neplatnosti usnesení valné hromady SVJ o zvýšení příspěvku do fondu oprav, a tvrdí, že valná hromada nebyla usnášeníschopná. Dále namítá, že mu obecné soudy neposkytly poučení podle §118a o. s. ř., čímž měly porušit zásadu rovnosti účastníků.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona o Ústavním soudu. Stížnost není nepřípustná podle §75 odst. 1, je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud zohlednil, že napadená rozhodnutí byla vydaná v bagatelním sporu, tj. v řízení u něhož procesní úprava nepřipouští dovolání [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], a to pro nízkou výši (bezvýznamnost) peněžitého plnění, o němž se řízení vede. V nyní souzené věci byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit 43 132 Kč s příslušenstvím což v podstatě - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu - opodstatněnost ústavní stížnosti vylučuje (srovnej usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04). Věc je totiž bagatelní jak z pohledu právního, tak i faktického. Kauza nepochybně nepřesahuje svojí kvalitou zájmy stěžovatele, ale právě naopak je z ní zřejmé, že se stěžovatel snaží bezúspěšně hájit své vlastní zájmy - tvrzením o zásahu do ústavního práva. S ohledem na všechny okolnosti věci je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná; k opodstatněnosti bagatelního sporu srovnej též nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu