ECLI:CZ:US:2017:4.US.3894.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3894/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Euro Money CZECH a. s., se sídlem Ústí nad Labem, Mírové náměstí 3428/5a, zastoupené JUDr. Ivem Beránkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 47/73, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016 č. j. 23 Cdo 4951/2014-106, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejích práv podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 Ústavy.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem pro zmeškání ze dne 18. 6. 2013 č. j. 19 Cm 1/2013-59 uložil stěžovatelce povinnost zdržet se užívání označení "měšec", "iměšec", "imesec" a "měšec.cz", specifikovaného dále v rozsudku, a povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč. Ve zbývající části žalobního nároku řízení zastavil. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2014 č. j. 3 Cmo 401/2013-84 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodl dále, že soudci Městského soudu v Praze JUDr. Roman Horáček, Ph.D., JUDr. Zuzana Čížková a JUDr. Monika Vacková jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci. O dovolání žalobkyně rozhodl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím tak, že usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení dovolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení. Nesouhlasí především se závěrem, že porada senátu odvolacího soudu měla povahu tzv. tiché povahy, kdy soud o věci rozhodl bez přerušení jednání. Namítá dále, že přítomnost pouze právního zástupce žalobce u porady senátu zakládá důvodnou pochybnost o nezávislosti rozhodování senátu.
Předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti se totiž jeví její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.
V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení, týkající se zdržení se zneužívání ochranné známky a nekalé soutěže, doposud neskončilo, neboť Nejvyšší soud vrátil věc vrchnímu soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka tudíž nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Podmínka konečnosti napadeného rozhodnutí vyplývá z povahy věci. Pokud nejde o rozhodnutí konečné, tedy pokud ještě probíhá nějaké řízení, nelze připustit, aby o téže věci bylo souběžně vedeno řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud dodává, že přestože úprava občanského soudního řádu, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., umožňuje s účinností od 1. 1. 2013 brojit dovoláním i proti zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů, nemůže to nic změnit na koncepci subsidiarity ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Vladimír Sládeček v. r.
soudce zpravodaj