ECLI:CZ:US:2017:4.US.39.17.1
sp. zn. IV. ÚS 39/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Vojtěcha Lacka, zastoupeného JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1331/31, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 Ads 93/2015-31, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2015, č. j. 20 Ad 7/2014-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 20 Ad 7/2014-32, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 1. 2014, č. j. X, jako druhostupňovému správnímu rozhodnutí ve věci stěžovatelova starobního důchodu. Krajský soud v odůvodnění ověřil výpočet, jakým žalovaná dospěla k přiznané výši starobního důchodu, a uzavřel, že žaloba není důvodná. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 Ads 93/2015-31, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 4. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle čl. 30 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje ve způsobu, jakým se obecné soudy vypořádaly s tím, že při stanovení výše jeho důchodu nebylo zohledněno období před 1. 1. 1986, kdy byl výdělečně činný, a naopak bylo vycházeno z let 1991-2004, kdy byl nezaměstnaný. Kasační soud mimoto pochybil, odmítl-li se námitkou týkající se výpočtu základu za tyto roky věcně zabývat.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení však v projednávané věci neshledal.
Obecné soudy ústavně konformním způsobem reagovaly na námitky stěžovatele týkající se výpočtu jeho starobního důchodu. Ověřily postup správních orgánů a dospěly k závěru, že osobní vyměřovací základ jako výchozí veličina pro přiznání důchodu byl stanoven v zákonné výši, zejména v souladu s §ustanovením 16 odst. 1 ve spojení s §18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., v tehdy účinném znění (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"), která vymezují rozhodné období, v případě stěžovatele roky 1986-2004.
Byť ohledně námitky týkající se výpočtu osobního vyměřovacího základu za roky 1991-2004 Nejvyšší správní soud kasační stížnost formálně odmítl pro nepřípustnost, obsahově se i s ní vypořádal, neboť jádro stěžovatelových podání spočívá v přesvědčení, že při výpočtu jeho důchodu neměly být zohledňovány uvedené roky - i když tak stanoví zákon, neboť byl dlouhodobě nezaměstnaný - naopak mělo být přihlédnuto k období před 1. 1. 1986, kdy byl zaměstnán a při započtení dosažených výdělků by měl nárok na podstatně vyšší starobní důchod. Nelze než dodat, že správní orgány byly při výpočtu starobního důchodu povinny postupovat podle zákona o důchodovém pojištění, byť by byl jiný způsob výpočtu pro stěžovatele výhodnější. V této souvislosti se kasační soud důsledně zabýval otázkou ústavnosti relevantních ustanovení zákona; žádný rozpor neshledal, a to i s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu