ECLI:CZ:US:2017:4.US.4041.16.1
sp. zn. IV. ÚS 4041/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jana Musila a Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje o ústavní stížnosti společnosti FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 24/132, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2016, č. j. 5 As 198/2015-60, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 A 1/2012-82, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 A 1/2012-82, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 27. 10. 2011, zn. SPR-0595/11-21, o rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 4. 2011, zn. SPR-0595/11-15. Správními rozhodnutími byla stěžovatelce uložena pokuta 4000 Kč za správní delikt spočívající v neoprávněném nakládání s rodnými čísly, kterého se dopustila tím, že v pořadu Soukromá dramata odvysílaném na TV Prima dne 4. 1. 2011, a následně dostupném na www.iprima.cz, zveřejnila rodná čísla dvou osob; součástí pořadu byl záběr na výpis z obchodního rejstříku a v něm obsažená čitelná rodná čísla. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, č. j. 5 As 198/2015-60, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu.
Proti rozsudkům obecných soudů se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 9. 12. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do svobody projevu, do práva šířit informace podle čl. 17, na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zdůrazňuje, že rodná čísla byla v obchodním rejstříku přístupná veřejně a se souhlasem dotčených osob. Výklad správních orgánů i obecných soudů považuje za excesivní, přičemž navíc správní orgán nebyl oprávněn provádět test proporcionality zásahu do jednotlivých práv, potažmo simulovat roli regulátora televizního vysílání.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížností byla vedle rozhodnutí obecných soudů napadena také předcházející rozhodnutí správních orgánů obou stupňů; jejich přezkumem se Ústavní soud zvlášť nezabýval, neboť jsou k němu primárně povolány soudy ve správním soudnictví. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti - pro jeho přezkum není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné pochybení tohoto druhu nezjistil.
Ústavní soud neshledává nic protiústavního na premise, z níž obecné soudy vyšly při posouzení věci, totiž že televizní vysílání realizované stěžovatelkou podléhá vedle regulátora (Rady pro rozhlasové a televizní vysílání) rovněž kontrolní a dohledové činnosti dalších orgánů státní správy. Mezi ně patří i Úřad pro ochranu osobních údajů, který je na úseku ochrany osobních údajů povolán postihovat adresáty práva nejen za správní delikty podle obecné úpravy zákona č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně osobních údajů"), ale i podle norem zvláštních předpisů, v daném případě zákona č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o evidenci obyvatel"). Pravomoc úřadu projednávat správní delikty spáchané při nakládání s rodnými čísly je ostatně výslovně zakotvena v §17e odst. 6 zákona o evidenci obyvatel.
V rámci svých zákonem vymezených pravomocí Úřad pro ochranu osobních údajů v projednávané věci postihl stěžovatelku za správní delikt neoprávněného nakládání s osobními údaji osob, jejichž rodná čísla byla zveřejněna v televizním vysílání. V této souvislosti nelze hodnotit jako ústavně nekonformní, ba naopak jako přispívající k lepší ochraně ústavně zaručených práv a svobod, pokud správní orgán v případě potřeby sám analyzuje, jaká základní práva či svobody jsou ve hře. Tím spíše jedná v souladu s ústavními požadavky na svoji rozhodovací činnost, jestliže následně - ať již na základě prosté, logické a srozumitelné úvahy anebo po provedení kvalifikovanějšího testu proporcionality - zváží, jak vyřešit případný konflikt dotčených základních práv a svobod, resp. které z nich je v daném případě třeba upřednostnit.
Správní soudy vyšly ze znění zákona i své konstantní judikatury a konstatovaly, že zveřejněná rodná čísla jsou osobními údaji ve smyslu §4 písm. a) a navazujících ustanovení zákona o ochraně osobních údajů. Ověřily, že způsob, jakým stěžovatelka s rodnými čísly nakládala - bez souhlasu je zveřejnila v rámci televizního pořadu - neodpovídal požadavkům §13 odst. 9 ve spojení s §13c odst. 1 zákona o evidenci obyvatel. Nelze přitom účelově zaměňovat, jak na svoji obranu argumentuje stěžovatelka, obecný souhlas osob se zpřístupněním svých rodných čísel a dalších osobních údajů v rámci zápisu v (tehdejším) obchodním rejstříku na straně jedné, a na druhé straně adresný souhlas s publikací osobních údajů ve specifických souvislostech a rámci televizní reportáže k určitému konkrétnímu tématu.
V této souvislosti obecné soudy analyzovaly i materiální stránkou deliktu; seznaly společenskou nebezpečnost jednání stěžovatelky a dodaly, že je dále zvýšena okolností, že daná reportáž se jinak dotčených fyzických osob vůbec netýkala. V kontextu obsahu reportáže se tak jednalo o zbytečný (bezúčelný) zásah do ochrany osobních údajů.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu