ECLI:CZ:US:2017:4.US.4043.16.1
sp. zn. IV. ÚS 4043/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti S. K., zastoupené Mgr. Ondřejem Holkem, advokátem se sídlem Česká 754/25, 700 30 Ostrava - Zábřeh, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2016 č. j. 56 Co 265/2016-266 a proti výroku III rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. března 2016 č. j. 0 P 146/2012-222 za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2016, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, která podle jejího názoru porušila její ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 32 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dál jen "Listina") garantující, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona; zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena; péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči; práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona, čl. 36 odst. 1 Listiny (každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (každý má právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, státní orgán nemůže zasahovat do výkonu tohoto práva kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných).
II.
Jak se zjišťuje z napadených rozhodnutí, Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 3. 2016 č. j. 0 P 146/2012-222 ve věci péče o nezletilého A. T. v řízení o úpravu styku, o výživném a řízení podle §877 občanského zákoníku rozhodl tak, že s účinností od 1. 4. 2016 uložil povinnost otci nezletilého přispívat na jeho výživu částkou 500,- Kč měsíčně (výrok I), soud udělil za otce souhlas matce k tomu, aby podala žádost o udělení státního občanství České republiky nezletilému (výrok II), otci umožnil se s nezletilým stýkat v určené době a to tak, že styk bude probíhat za asistence pracovníků Sdružení sociálních asistentů poradenského a mediačního centra v Ostravě - Moravské Ostravě (výrok III).
Krajský soud v Ostravě odvoláním matky napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odstavcích III, IV a V s tím, že odstavec III výroku "upřesnil" tak, že otec je oprávněn se s nezletilým synem stýkat ve stanovených termínech s výjimkou termínů, připadajících na státní a národní svátky a dny pracovního volna.
Odvolací soud s odkazem na ustanovení §888, §889 věta první a §891 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "o. z.") konstatoval, že v předmětné věci vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, přičemž k posouzení důvodnosti odvolání doplnil dokazování o další důkazy provedené v odvolacím řízení; konkrétně šlo o aktuální zprávy o poměrech účastníků řízení, včetně účastnických výpovědí rodičů nezletilého a mimo jiné uvedl, že styk otce s nezletilým se od července 2015 neuskutečňuje, otec získává informace o synovi pouze od příslušného odboru sociálně-právní ochrany dětí, nikoli od matky. Matka se v mezidobí znovu provdala. Odvolací soud zdůraznil, že v projednávané věci nebyly zjištěny takové okolnosti, pro které by měl být otec z kontaktů s nezletilým synem nadále vyloučen.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na údajné porušení práv a zájmů nezletilého spočívající v tom, že nezletilého by mohlo v průběhu asistovaného styku poškodit nevyzpytatelné chování otce, stiženého těžkou duševní chorobou. Stěžovatelka přitom poukazuje na jednání otce v roce 2011, kdy proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví (§21 odst. 1 a §145 odst. 1 trest. zákona) a přečin výtržnictví (§358 odst. 1 trest. zákona), které bylo zastaveno pro nepříčetnost otce v době spáchání těchto skutků. Stěžovatelka prý byla opakovaně otcem nezletilého fyzicky napadena v roce 2009 a v roce 2014, kdy musela být ošetřena v nemocnici a otci bylo předběžným opatřením zakázáno setkávání a navazování kontaktů se stěžovatelkou, byla mu uložena povinnost se zdržet vstupu do bytu stěžovatelky a jeho pobytu v bezprostředním okolí a nežádoucího sledování a obtěžování osoby stěžovatelky.
Podle názoru stěžovatelky ani asistovaný styk otce s nezletilým za přítomnosti pracovníků poradenského a mediačního centra není dostatečnou zárukou toho, že je garantováno bezpečí pro nezletilého v přítomnosti jeho otce, neboť ani podle závěrů znaleckého posudku prý neexistuje záruka, že otec nezletilému v budoucnu neublíží.
IV.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky ve vztahu k napadeným výrokům obou soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka projednávanou ústavní stížností (stejně jako podaným odvoláním proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2016 č. j. 0 P 146/2012-222) brojí jen proti těm výrokům napadených rozhodnutí obecných soudů, kterými byl upraven styk otce s jeho nezletilým synem, Ústavní soud se zabýval právě touto otázkou a ověřil, že v rámci řízení o spojených návrzích účastníků bylo provedeno velmi podrobné a důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí ve věci. Z provedených důkazů je zřejmé, že otec dítěte trvale projevuje zájem o styk se svým nezletilým synem, přičemž stěžovatelka kontaktu otce a syna bránila od července 2015, takže ho nebylo možné uskutečnit ani za situace, kdy byl tzv. asistovaný styk otce s nezletilým předmětným soudním rozhodnutím nařízen.
Oba soudy při svém rozhodování vycházely ze závěrů znaleckého zkoumání nezletilého i otce nezletilého, přičemž v rámci dokazování byl vyslechnut i ošetřující lékař otce nezletilého. Z výsledků provedeného dokazování nevyplynuly žádné zásadní důvody, které by mohly racionálně opodstatnit obavy stěžovatelky o nezletilého, resp. odůvodnit případné napadení nezletilého jeho otcem. Bylo zjištěno, že otec projevuje k synovi kladný vztah, chápe jeho potřeby a je ochoten spolupracovat s příslušnými odbornými organizacemi, podrobuje se režimu ochranné léčby, bere předepsané léky a pravidelně přichází na kontroly ke svému ošetřujícímu lékaři. Jeho zdravotní stav je stabilizovaný a nebezpečnost jeho jednání byla léčbou minimalizována a v současné době se obnovila jeho schopnost žít v "otevřené" společnosti a zařadit se do pracovního procesu.
Soud prvního stupně vzal v úvahu, že otec se agresivního chování v minulosti dopouštěl proto, že tehdy nedodržoval léčbu a nařízenou mediaci a požíval i alkohol.
Oba soudy předestřely problém vhodnosti styku otce s nezletilým synem soudem ustanoveným znalcům, přičemž tito znalci vymezili nezbytné předpoklady styku na straně otce a vyjádřili se jednoznačně i k pozitivnímu vlivu styku otce na nezletilého. K vhodnosti styku otce s nezletilým se vyjádřila ve svém znaleckém posudku i znalkyně PhDr. Ludmila Mrkvicová a Mgr. Podešvová ze Sdružení sociálních asistentů. První výše jmenovaná znalkyně mimo jiné v této souvislosti uvedla, že vztah mezi otcem a nezletilým synem by byl narušen, pokud nezletilý nebude mít s otcem žádný kontakt, přičemž nelze popřít, že otec má k nezletilému jednoznačně pozitivní citovou vazbu a jeho výchovná způsobilost nebyla natolik snížena, aby se na výchově svého nezletilého syna nemohl podílet.
Oba soudy při svém rozhodování o úpravě styku otce s nezletilým vycházely ze skutečnosti, že otcův zdravotní stav, těžké psychické onemocnění je v útlumu, otec dbá všech pokynů lékařů, dochází na pravidelné kontroly a bere předepsané léky. Obavy o život či zdraví nezletilého při osobních asistovaných kontaktech tak nejsou důvodné.
Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při projednávání věci porušily základní práva garantovaná Listinou, Úmluvou o právech dítěte i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Závěru obecných soudů, podle nějž nebyly shledány důvody pro nevyhovění návrhu na úpravu styku nezletilého s jeho otcem, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Ústavní soud ověřil, že obecné soudy se vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky (totožnými jako v ústavní stížnosti) a své právní závěry patřičně odůvodnily, tedy uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly.
Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonnými orgány. Podle názoru Ústavního soudu obecné soudy rozhodovaly zcela v souladu s uvedeným kritériem a zájem nezletilého upřednostnily.
Obiter dictum lze dodat, že ve věcech péče o nezletilé je trvalost soudních rozhodnutí toliko relativní. Dojde-li ke změně poměrů jak na straně dítěte, tak na straně kteréhokoli rodiče, je možno vyvolat nové soudní řízení před obecnými soudy.
Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu Ústavního soudu