ECLI:CZ:US:2017:4.US.5.17.1
sp. zn. IV. ÚS 5/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o návrhu stěžovatele L. D., t. č. Věznice Rapotice, 675 71 Náměšť nad Oslavou, na zásah Ústavního soudu v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 206/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 1. 2017 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatele označený jako "I. Průtahy v určení obhájce pro dovolání k NS ČR" a "II. Stížnost, porušení práva na podání dovolání k NS podle čl. 6 odst. 3 písm. c)" (pozn. ÚS: Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Z obsahu návrhu je zřejmé, že stěžovatel hodlá podat dovolání v trestní věci vedené proti němu u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 206/2014. K ustanovenému obhájci ztratil důvěru, a proto požádal Krajský soud v Praze a Okresní soud v Kolíně o jeho obměnu. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání dovolání skončí dnem 10. 1. 2017 a okresní soud ho dosud nikterak nevyrozuměl, obrací se stěžovatel na Ústavní soud s žádostí o "vydání rozhodnutí, kterým mu příslušný soud určí obhájce" a "dodá mu dostatečnou lhůtu pro možnost podání dovolání".
Dne 3. 2. 2017 stěžovatel návrh doplnil podáním, ve kterém uvedl, že mu obhájce dosud nebyl ustanoven. Navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o porušení práva obhajoby, porušení práva na spravedlivý proces a upření práva podat mimořádný opravný prostředek. Zopakoval svoji žádost, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí o přidělení či ustanovení obhájce a dále žádal vydání rozhodnutí "o nastudování a prošetření celého případu z důvodu vážných pochybností a nových skutečností" v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 T 206/2014.
Po posouzení stížnostního žádání Ústavní soud shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný; z tohoto důvodu nevyzýval stěžovatele k odstranění vady ústavní stížnosti spočívající v absenci povinného právního zastoupení [§30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Ústavní soud se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž blíže tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je Ústavní soud oprávněn zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci, je nutno odkázat na ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud může buďto zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakázat příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování základního práva a svobody a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné.
Návrh stěžovatele nepředstavoval žádný z případů, v nichž je Ústavní soud ve smyslu shora označených předpisů oprávněn rozhodovat.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2017
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka