ECLI:CZ:US:2017:4.US.748.17.1
sp. zn. IV. ÚS 748/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL, Ltd., se sídlem ve Spojeném království, Londýn, Suite 319-3 1 Royal Exchange Avenue, zastoupené Mgr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 6, proti usnesení Nejvyššího státní zastupitelství, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, ze dne 9. ledna 2017, č. j. 2 NZN 305/2014-106, a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV, odboru korupce, 2. oddělení ze dne 26. září 2016, č. j. NCOZ-1144-1677/TČ-2016-412102, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 4 odst. 4, 11 odst. 1, 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Výše uvedeným usnesením policejního orgánu bylo zrušeno zajištění nemovitých věcí zajištujících pohledávku z úvěrové smlouvy; následnou stížnost stěžovatelky zamítlo Nejvyšší státní zastupitelství jako nedůvodnou.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že policejní orgán rozhodl usnesením ze dne 6. ledna 2016, č. j. OKFK-5029-1133/TČ-2014-251002, podle §79e trestního řádu o zajištění nehmotné věci, mimo další i pohledávky ze smlouvy, na základě které byl poskytnut úvěr ve výši 35 mil. Kč zajištěný nemovitostmi. Vzhledem k tomu, že na příslušný účet soudu byla složena částka 35 mil. Kč, mají orgány činné v trestním řízení za to, že není nadále zajištění nutné, a proto policejní orgán napadeným usnesením zajištění zrušil.
Podle stěžovatelky byly usnesením zajištěny nehmotné věci - pohledávky včetně příslušenství, ale nikoliv nemovité věci ve smyslu §79d trestního řádu, a tak nemůže být jejich zajištění zrušeno. V případě nemovitostí přitom nejde o "jinou nehmotnou věc".
Stěžovatelka již dříve napadla rovněž usnesení o zajištění věci ze dne 6. ledna 2016; usnesení však dosud nenabylo právní moci a nelze je tak zrušit. Podle stěžovatelky nemělo o stížnosti rozhodnout Nejvyšší státní zastupitelství, ale podle §146a odst. 1 písm. e) odst. 2 trestního řádu Vrchní soud v Praze. Byla-li pohledávka zaplacena, měl policejní orgán rozhodnout o zrušení zajištění celých pohledávek, nikoliv jen nemovitostí.
Ústavní soud se seznámil i s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2017, sp. zn. 6 To 48/2016, kterým soud rozhodl o stížnosti stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu ze dne 6. ledna 2016, napadené rozhodnutí zrušil a nově rozhodl o zajištění uvedených pohledávek §79 odst. 1 trestního řádu. Soud tak vydal rozhodnutí k nápravě některých formálních pochybení policejního orgánu - zajištění nehmotných věcí podle §79e trestního řádu však považuje za správné. Vrchní soud přitom vycházel z existence mezitímních rozhodnutí policejního orgánu o zrušení zajištění a Nejvyššího státního zastupitelství o následných stížnostech stěžovatelky (mimo projednávanou ústavní stížnost též věc vedená pod sp. zn. I. ÚS 749/17). Usnesení Vrchního soudu v Praze pak bylo napadeno v další ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1744/17.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle stěžovatelky bylo nesprávné nejen zajištění věci podle ustanovení §79e trestního řádu, ale i zrušení zajištění. Nastal přitom stav, kdy dříve než o podaném opravném prostředku rozhodl příslušný stížnostní orgán, pominuly důvody k zajištění některé z pohledávek. Podle ustanovení §2 odst. 4 trestního řádu postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti urychleně, bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména věci, ve kterých byl zajištěn majetek. Rozhodnutí o zajištění pohledávek podle §79e trestního řádu se týkalo celé řady subjektů; i vrchní soud konstatoval, že přes vynaložené úsilí se nepodařilo toto usnesení doručit všem dotčeným a trvalo více než třináct měsíců, než bylo o stížnosti rozhodnuto. Zákonem stanovená povinnost rozhodovat urychleně, zejména je-li zajištěn majetek, vedla policejní orgán k vydání napadeného usnesení o zrušení zajištění podle §79e odst. 8 s užitím §79d odst. 7 trestního řádu.
Policejní orgán tedy jednal v mezích uložených mu trestním řádem a ihned poté, co pozbyly důvody pro zajištění některých pohledávek, rozhodl o zrušení zajištění. Nepoužil sice vhodnou formulaci, což konstatovalo i Nejvyšší státní zastupitelství, avšak z obsahu obou rozhodnutí je zcela zjevné, čeho se zrušení zajištění týká. K tomu Ústavní soud konstatuje, že policejní orgán řeší složitý případ s paralelním civilně-právním rozměrem sporu, v celkové hodnotě přesahující 2,5 miliard korun a týkající se pohledávek 125 subjektů, kdy každá pohledávka je zajištěna řadou nemovitostí.
Ústavní soud opakovaně vyslovil, že je povolán reagovat jen na taková pochybení, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody; ne každý postup orgánu činného v trestním řízení, byť je procesně nebo jinak vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. V případě stěžovatelky však taková situace nenastala. Policejní orgán sice nesprávně formuloval své usnesení o zrušení zajištění, avšak je z něj seznatelné, čeho jím chtěl dosáhnout, zejména ve spojení s rozhodnutím stížnostního orgánu. Je patrné, jaké pohledávky zajištěné konkrétními nemovitostmi byly zajištěny, respektive, kterých se týká zrušení zajištění.
Proto Ústavní soud tvrzený zásah do zaručených práv stěžovatelky, jak je v ústavní stížnosti namítla, neshledal a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu