ECLI:CZ:US:2017:Pl.US.6.16.1
sp. zn. Pl. ÚS 6/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z místopředsedkyně Milady Tomkové a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., na zrušení ustanovení §4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění platném do 31. 12. 2016, za účasti vlády jako účastníka řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
I. Argumentace navrhovatelky
1. Dne 23. 2. 2016 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Veřejné ochránkyně práv (dále také "navrhovatelka") na zrušení ustanovení §4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí (dále jen "nařízení o minimální mzdě"), a to v souladu s §64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Navrhovatelka uvádí, že dne 1. ledna 2016 nabyla účinnosti novela citovaného nařízení, která navýšila nejen základní sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy obsažené v ustanovení §2 a §3 citovaného nařízení, ale také sazby při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance podle ustanovení §4. Stále tak existuje stav, kdy zaměstnanci se sníženým pracovním uplatněním je garantována nižší minimální (resp. zaručená) mzda ve srovnání se zaměstnancem, který ve svém pracovním uplatnění omezen není. Tento stav navrhovatelka považuje za protiústavní, neboť přijatá regulace odporuje ústavnímu imperativu rovnosti v důstojnosti a v právech podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zákazu diskriminace dle čl. 3 odst. 1 Listiny. Právní úprava, která spodní hranici odměny za práci stanoví plošně nižší pro zaměstnance pobírající invalidní důchod, odporuje rovněž čl. 28 Listiny konkretizovanému především v ustanovení §1a odst. 1 písm. c) a §110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Napadené ustanovení navíc dopadá méně příznivě na osoby se zdravotním postižením pobírající invalidní důchod. Přitom prý z ničeho nevyplývá, že by osoby pobírající invalidní důchod nemohly vykonávat práci ve stejném rozsahu a stejně kvalitně jako osoby vykonávající tutéž práci, které nebyly uznány za invalidní, nebo osoby sice uznané za invalidní, jimž však nárok na invalidní důchod z nějakého důvodu nevznikl. Pobírání invalidního důchodu tak zde slouží mimo jiné jako dorovnání sazby minimální (zaručené) mzdy, což je však nepřípustné.
3. Napadená právní úprava údajně rovněž odporuje zákonu č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "antidiskriminační zákon"). Věta prvá ustanovení §6 odst. 3 antidiskriminačního zákona sice upravuje formu přípustného odlišného zacházení, kterou lze aplikovat ve vztahu k osobám se zdravotním postižením v pracovněprávní oblasti, a to v návaznosti na čl. 7 odst. 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. 11. 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, nicméně z odborné literatury vyplývá, že dovolené zvláštní opatření k vyrovnání příležitostí nemůže nikdy spočívat v poskytnutí nižšího standardu, než jaký je obecný. Navrhovatelka se proto domnívá, že podpora osob se zdravotním postižením na pracovním trhu nemůže spočívat v jejich méně příznivém odměňování.
4. Ze všech popsaných důvodů považuje navrhovatelka napadené ustanovení nařízení o minimální mzdě za protiústavní.
II. Znění napadeného ustanovení
5. Předmětné ustanovení §4 nařízení o minimální mzdě v době podání návrhu znělo:
§4
Sazba minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance
(1) Sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí u zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, 55,10 Kč za hodinu nebo 9 300 Kč za měsíc.
(2) Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí:
Skupina prací Nejnižší úroveň zaručené mzdy
---------------------------------------
Kč za hodinu v Kč za měsíc
---------------------------------------------------------------
1. 55,10 9 300
---------------------------------------------------------------
2. 60,90 10 300
---------------------------------------------------------------
3. 67,20 11 300
---------------------------------------------------------------
4. 74,20 12 500
---------------------------------------------------------------
5. 81,90 13 800
---------------------------------------------------------------
6. 90,50 15 300
---------------------------------------------------------------
7. 99,90 16 800
---------------------------------------------------------------
8. 110,30 18 600
III. Důvody zastavení řízení
6. V průběhu řízení bylo celé ustanovení §4 nařízení o minimální mzdě zrušeno. Stalo se tak s účinností od 1. ledna 2017 nařízením vlády ze dne 5. 10. 2016 č. 336/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
7. Podle ustanovení §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu platí, že pokud zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci došlo k naplnění podmínek pro zastavení řízení ve smyslu citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. ledna 2017
Milada Tomková v. r.
místopředsedkyně Ústavního soudu