ECLI:CZ:US:2018:1.US.102.18.1
sp. zn. I. ÚS 102/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti advokáta JUDr. Jaroslava Šantrocha, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017 č. j. 25 Cdo 3504/2017-159, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, neboť rozhodnutí nepůsobí přesvědčivě, příčí se pravidlům logiky a je výrazem přepjatého formalismu. Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí se podává, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2017 č. j. 21 Co 394/2016-125.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. K projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.
V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení doposud neskončilo, neboť Nejvyšší soud vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení a stěžovatel tak dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, kterému zákon k ochraně práva poskytuje.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj