ECLI:CZ:US:2018:1.US.1098.17.1
sp. zn. I. ÚS 1098/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ludmily Horáčkové, zastoupené Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou sídlem Brněnská 104/27, Miroslav, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2017, č. j. 21. Co 206/2015-164, a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, č. j. 254 C 204/2011-137, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Městský soud v Brně napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit družstvu DRUŽBA, stavební bytové družstvo (dále jen "žalobce"), částku 11 593,- Kč, představující doplatek nájemného a zálohových služeb za užívání družstevního bytu za období leden až srpen 2011. Žalovaná částka je rozdíl mezi stěžovatelkou skutečně placenými částkami nájemného a služeb (1 511,- Kč měsíčně) a stanoveným předpisem nájemného a služeb (za období leden až červen 2011 ve výši 3 016,- Kč měsíčně a za období červenec až srpen 2011 ve výši 2 851,- Kč měsíčně).
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem potvrdil v záhlaví uvedený rozsudek městského soudu v části, kterou byla stěžovatelka zavázána zaplatit žalobci 10 574,- Kč, zatímco ve zbylé části, kterou se žalobce po stěžovatelce domáhal zaplacení částky 1 019,- Kč, byl rozsudek městského soudu změněn tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o zálohy za služby, které žalobce nemůže požadovat v době, kdy již bylo provedeno jejich vyúčtování a žalobce se proto měl domáhat případných nároků vyplývajících z tohoto vyúčtování.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že z hlediska smluvní autonomie má na výběr, zda k úhradě svého podílu na regeneraci družstevního domu využije úvěr nebo zda svůj podíl bude hradit v hotovosti, přičemž na uvedeném nemůže nic změnit ani rozhodnutí bytového družstva.
K tvrzení krajského soudu, že každý člen družstva má prostor pro to, aby ovlivnil rozhodování družstva, stěžovatelka namítá, že ji žalobce rozhodnutím představenstva v roce 2007 vyloučil, byť nepravomocně, z družstva, což mělo za následek, že ji již nepovažoval za členku družstva. Stěžovatelka se proto nemohla zúčastnit členské schůze družstva, na které bylo rozhodnuto o výši platby do fondu. Stěžovatelka je navíc přesvědčena, že jestliže v rozhodném období ji stěžovatel nepovažoval za člena družstva, neupravil nově výši nájemného, nemůže mu náležet za nedoplatek poplatek z prodlení, a uvedené považuje za "tvrdost zákona".
II.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000,- Kč, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09 či usnesení ze dne 13. října 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09). Stěžovatelka v dané věci brojí proti rozhodnutí stanovícímu povinnost zaplatit částku 10 574,- Kč, tedy částku velice blízkou limitu tzv. bagatelních věcí [srov. §202 odst. 2 i §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád")]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]; je pak především na stěžovatelce, aby v ústavní stížnosti vysvětlila (a případně doložila), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 1161/14).
To se však stěžovatelce nezdařilo. Naopak stěžovatelčiny námitky jsou toliko v poloze pouhé polemiky se závěry, k nimž v její právní věci dospěly obecné soudy, bez relevantní ústavněprávní argumentace. Tím staví Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance, která však Ústavnímu soudu, stojícímu vně soustavy soudů (čl. 91 Ústavy ČR), nepřísluší.
Stěžovatelka sice tvrdí, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily výše označená základní práva, její tvrzení však zcela postrádají relevantní ústavněprávní argumentaci. Její stručné námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou ve své podstatě pouze pokračováním polemiky s právním názorem obecných soudů o povinnosti stěžovatelky podrobit se rozhodnutí členské schůze družstva a na něj navazujícímu rozhodnutí představenstva družstva o výši nájemného a záloh na plnění spojená s užíváním bytu. Přitom vysvětluje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti svoji neúčast na předmětné schůzi členů družstva, Ústavní soud upozorňuje, že o předmětné záležitosti bylo rozhodnuto na členské schůzi jednomyslně, jak ve svých odůvodněních zdůrazňuje městský i krajský soud, přičemž ke schválení vytváření zdrojů pro investice by stačila i nadpoloviční většina všech přítomných členů (s. 5 odůvodnění napadeného rozsudku Městského soudu v Brně).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu