ECLI:CZ:US:2018:1.US.1356.18.1
sp. zn. I. ÚS 1356/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti M. V., t. č. Věznice Rýnovice, P.O.Box 14, Jablonec nad Nisou, zastoupeného Mgr. Janou Velhartickou, advokátkou se sídlem Pod Petřínem 241/3, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 334/2018-120 ze dne 20. 3. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 344/2017-105 ze dne 16. 1. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 32 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na výkon rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2016 č. j. 13 Nc 111/2016-70 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2017 č. j. 6 Co 2284/2016-87, kterým byla matce uložena povinnost čtyřikrát ročně poskytovat stěžovateli písemně informace o jejich nezletilém synovi. Dále zamítl návrh na změnu rozhodnutí o plnění povinností matky při neshodách rodičů tak, aby matka byla povinna otce o nezletilém synovi informovat písemně každý měsíc. Současně soud vyzval matku k plnění povinnosti otce informovat o nezletilém podle výše zmíněných rozhodnutí. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatel uvádí, že ačkoli je ve výkonu trestu odnětí svobody, aktivně se zajímá o svého nezletilého syna. Matka mu však poskytuje kusé informace a své povinnosti plní sotva čtvrtletně. Stěžovatel tak byl až zpětně vyrozuměn, že synovi byla odstraněna nosní mandle. Nemá ani možnost ovlivnit výběr základní školy, kterou bude syn od září 2018 navštěvovat, a tím se podílet na zajištění jeho vzdělávání. Dále namítá, že se osobně nemohl zúčastnit jednání u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 16. 1. 2018. Soud jeho osobní přítomnost při jednání nepovažoval za potřebnou a stěžovatel tudíž nemohl požádat o eskortu, aby jednání mohl být přítomen. Soud tak při rozhodování vycházel pouze z jeho písemného podání, čímž byla založena nerovnost účastníků, protože matka jednání přítomna byla.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno adekvátní dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se námitkami stěžovatele (v podstatě shodnými jako v ústavní stížnosti) řádně zabývaly a objasnily, na základě jakých důkazů a úvah v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci dospěly ke shora nastíněným závěrům. Odvolací soud zdůraznil, že požadavkem stěžovatele, aby matce byla uložena povinnost poskytovat informace jednou měsíčně, se zabýval již v předcházejícím řízení a svém rozsudku ze dne 3. 1. 2017 č. j. 6 Co 2284/2016-87, kdy shledal jako přiměřený a dostatečný interval čtvrtletní. Od svého názoru se neodchýlil, neboť od vydání rozhodnutí uplynulo pouhých 14 měsíců a za tuto dobu nedošlo k takové změně poměrů, která by úpravu dosavadního rozhodnutí soudu o povinnosti matky informovat otce odůvodňovala. Stejně jako soud prvního stupně je přesvědčen, že není třeba nařizovat výkon rozhodnutí v souladu s ust. §502 odst. 1, 2 z. ř. s., neboť k nápravě postačí výzva matce, aby soudní rozhodnutí plnila. Matka při jednání odvolacího soudu slíbila, že tak bude činit doporučenými dopisy a odvolací soud tomuto jejímu slibu věří.
Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Řádně odůvodněným závěrům soudů však není z hlediska ústavnosti co vytknout.
Námitku stěžovatele, že mu nebyla umožněna osobní účast na jednání soudu, je třeba pokládat za nepřípustnou. Pokud je přesvědčen, že mu v průběhu řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, měl k ochraně svého práva využít žaloby pro zmatečnost podle §229 odst. 3 o. s. ř. Jeden z pojmových znaků ústavní stížnosti totiž představuje princip subsidiarity, z něhož plyne, že ústavní stížnost je obecně přípustná jen pokud stěžovatel nemá k dispozici jiné procesní prostředky nápravy, a to ani v jiném právním řízení (srov. obdobně I. ÚS 1519/11, I. ÚS 3057/16).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu