ECLI:CZ:US:2018:1.US.1491.18.1
sp. zn. I. ÚS 1491/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Milana Jílka, zastoupeného Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem Olivova 553/3, Ostrava, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017 č. j. 8 A 117/2013-74 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018 č. j. 10 As 388/2017-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i zrušení tohoto rozsudku. Stěžovatel tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku jeho nedostatečného poučení ze strany Nejvyššího správního soudu ve výzvě k doplnění kasační stížnosti.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Ministerstvo obrany rozhodnutím ze dne 6. 8. 2012 č. j. 262000250/11/2012-1027 zamítlo žádost stěžovatele o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (dále jen "Etická komise") rozhodnutím ze dne 14. 11. 2012 č. j. 13595/2012-EKO zamítla odvolání stěžovatele. Městský soud v Praze zamítl žalobu stěžovatele na zrušení rozhodnutí Etické komise ze dne 10. 4. 2013 č. j. 4593/2013-EKO, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o obnovu správního řízení o žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu pravomocně ukončeného rozhodnutím Etické komise ze dne 14. 11. 2012 č. j. 13595/2012-EKO.
Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž však neuvedl žádné konkrétní pochybení městského soudu podřaditelné pod důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele podle §106 odst. 3 s. ř. s. vyzval usnesením ze dne 4. 1. 2018 č. j. 10 As 388/2017-10, aby kasační stížnost ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě. Stěžovatel zároveň nedoložil s kasační stížností plnou moc nebo doklad o dosaženém právnickém vzdělání podle §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud jej proto výše citovaným usnesením vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel zaslal kasačnímu soudu plnou moc udělenou advokátovi, ovšem v zákonné lhůtě i přes výzvu Nejvyššího správního soudu nedoplnil kasační stížnost. Pro tento nedostatek nebylo možné v řízení pokračovat a kasační stížnost byla podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnuta.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti předně dovolává - jakožto ústavněprávního argumentu - porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jež zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo stěžovateli však upřeno nebylo potud, že se mu dostalo náležitého postavení účastníka řízení, proti rozhodnutí městského soudu mu byla k dispozici kasační stížnost, kterou využil. Ústavní soud též ověřil, že Nejvyšší správní soud postupoval v souladu se soudním řádem správním, když vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že pro odmítnutí kasační stížnosti byly splněny zákonem stanovené podmínky. Ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že "nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání." Z ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. potom vyplývá, že nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek, přičemž o tom musí být podatel poučen. V daném případě byly podmínky hypotézy zakotvené v citovaných ustanoveních soudního řádu správního splněny, neboť stěžovatel kasační stížnost ve stanovené lhůtě nedoplnil. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity rozhodnutí - vytýkat, že kasační stížnost odmítl.
K namítanému porušení práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud podotýká, že toto právo není možné vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jeho představám. Obsah tohoto ústavně zaručeného práva spočívá v zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatel se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu