ECLI:CZ:US:2018:1.US.1545.18.1
sp. zn. I. ÚS 1545/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Central Europe Mark s.r.o., se sídlem Hlavní třída 87/2, Český Těšín, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018 č. j. 7 Afs 16/2018-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2017 č. j. 22 A 132/2016-63. Tvrdí, že rozhodnutím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který odmítl její kasační stížnost pro opožděnost.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala ochrany před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj. Krajský soud odeslal svůj rozsudek do datové schránky zástupce stěžovatelky dne 20. 12. 2017, dodáno bylo do datové schránky také dne 20. 12. 2017. Protože si zástupce stěžovatelky písemnost nevyzvedl, byla doručena fikcí dne 30. 12. 2017. V důsledku toho, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, byla sobota 30. 12. 2017, bylo podle Nejvyššího správního soudu posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti pondělí 15. 1. 2018. Kasační stížnost však byla podána až dne 16. 1. 2018. Proto ji podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, neboť byla podána opožděně.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu ostatních soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci; jeho úkol spočívá "toliko" v přezkumu ústavnosti soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace přísluší ostatním soudům. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Jde o situace, kdy soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádného procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06). Ústavněprávní požadavek představuje též řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí.
Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal žádné takové pochybení a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo.
Stěžovatelka se dovolává porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jež zaručuje každému právo domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo však stěžovatelce upřeno nebylo, neboť se jí dostalo náležitého postavení účastníka řízení před krajským soudem a proti jeho rozhodnutí měla k dispozici kasační stížnost, kterou však podala opožděně. Pozdním podáním kasační stížnosti se stěžovatelka zbavila možnosti, aby se Nejvyšší správní soud jejími námitkami zabýval.
Ústavní soud přezkoumal postup Nejvyššího správního soudu, který vycházel též ze své dřívější judikatury (srov. rozsudky č. j. 5 Afs 76/2012-28 nebo č. j. 7 As 113/2013-24) a shledal, že závěr kasačního soudu o opožděnosti stěžovatelčiny kasační stížnosti je důsledkem aplikace příslušné zákonné úpravy, tj. zejména §17 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen "zákon č. 280/2009 Sb."), a §106 odst. 2 s. ř. s., a je ústavně konformní. Ust. §106 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že "kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout". Podle §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů platí, že nepřihlásí-li se do datové schránky osoba ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení. V daném případě byly podmínky zakotvené v citovaných ustanoveních podústavního práva splněny a Nejvyššímu správnímu soudu proto nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že kasační stížnost odmítl. Okolnost, že stěžovatelka se závěry kasačního soudu nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
Ústavní soud závěrem dodává, že opakovaně odmítá akceptovat výhrady jednotlivců ke způsobu určení lhůty pro podání kasační stížnosti, kdy se do jejího běhu započítává již den doručení písemnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 899/14 nebo III. ÚS 3732/14).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu