ECLI:CZ:US:2018:1.US.1584.18.1
sp. zn. I. ÚS 1584/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Svazu klubů mládeže, z. s., Teplická 280/20, Praha 9, zastoupeného Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. Nco 23/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel podal u soudu prvního stupně vůči samosoudkyni Okresního soudu v Klatovech námitku podjatosti, které nebylo vyhověno.
Při odvolacím jednání dne 13. 2. 2018 podal stěžovatel námitku podjatosti vůči senátu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 56 Co 328/2017, složeného ze soudců JUDr. Lubomíra Fialy, JUDr. Věry Jakubkové a JUDr. Ivany Šímové. Vrchní soud v Praze rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že soudci Krajského soudu v Plzni, ve věci sp. zn. 56 Co 328/2017 nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci. Stěžovatel v rámci své ústavní stížnosti vyložil důvody, pro které má pochybnost o nepodjatosti senátu 56 Co Krajského soudu v Plzni.
II.
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní soud totiž zjistil, že stěžovatelka brojí proti procesnímu rozhodnutí, proti kterému není ústavní stížnost (v dané fázi soudního řízení) přípustná. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu ústavně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá [srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/05 ze dne 29. září 2005 (U 23/38 SbNU 587)].
Ústavní soud obecně v případech rozhodnutí o námitce podjatosti judikuje, že vydáním takového usnesení o (ne)vyloučení soudce řízení jako celek nekončí a dotčenému účastníkovi řízení jsou nadále k dispozici další prostředky podle občanského soudního řádu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (srov. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 2237/16, IV. ÚS 3454/16, IV. ÚS 826/14, IV. ÚS 2572/14, II. ÚS 866/14, III. ÚS 305/13, II. ÚS 373/14, III. ÚS 2418/13, IV. ÚS 3805/13 aj.).
Z uvedeného důvodu Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl bez účastníků řízení, mimo ústní jednání pro nepřípustnost - §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj