ECLI:CZ:US:2018:1.US.1922.18.1
sp. zn. I. ÚS 1922/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti H. M., zastoupené Mgr. Janem Bučkem, advokátem, sídlem Zátiší 3501, Frýdek-Místek, proti opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 28. 3. 2018 č. j. KRPT-24091-117/TČ-2018-070271-101, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 6. 2018, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") z důvodu tvrzeného porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 10 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka je trestně stíhána na základě usnesení policejního orgánu ze dne 27. 1. 2018 č. j. KRPT-24091-22/TČ-2018-070271 pro trestný čin týrání osoby ve společném obydlí podle §199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že - stručně řečeno - od května roku 2017 do 25. 1. 2018 svému příteli ve společně obývaném domě dlouhodobě způsobovala psychické i fyzické příkoří tím, že mu vulgárně nadávala, fackovala jej, kousala do ucha, napadala jej obuví a pěstmi, tahala za vlasy, ničila vybavení domácnosti, nadávky vepisovala na zdi a nábytek propiskou či vyškrabávala nožem, přičemž poškozený v několika případech při jejích útocích musel odejít k sousedům a toto její trýznivé a pokořující jednání mu způsobilo dlouhodobé fyzické a psychické příkoří. Policejní orgán v této trestní věci opatřením ze dne 5. 2. 2018 č. j. KRPT-24091-52/TČ-2018-070271-101 přibral dva znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie ke zkoumání duševního stavu poškozeného. Následně dne 28. 3. 2018 napadeným opatřením policejní orgán přibral tytéž znalce také k posouzení duševního stavu obou dětí stěžovatelky, tj. zletilé dcery a nezletilého syna, přičemž stran formulace otázek odkázal na dřívější opatření ze dne 5. 2. 2018. Tento úkon policejního orgánu je odůvodněn tak, že v průběhu vyšetřování vyvstalo podezření, že krom poškozeného by domácímu násilí mohly být vystaveny také obě děti stěžovatelky, a proto je nutno zkoumat jejich duševní stav a zjistit, zda jednání stěžovatelky zanechalo následky na jejich duševním zdraví.
3. V souvislosti s postupem policejního orgánu se stěžovatelka obrátila na státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní státní zastupitelství") vykonávajícího ve věci dozor (podání ze dne 12. 3. 2018 a 13. 4. 2018) a podala taktéž podnět Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") k výkonu dohledu nad činností okresního státního zastupitelství (podání ze dne 13. 4. 2018 a 7. 5. 2018). Okresní státní zastupitelství ani krajské státní zastupitelství nedospěly k závěru o pochybeních v postupu policejního orgánu, pouze v návaznosti na pokyn státního zástupce došlo dne 24. 4. 2018 k doplnění záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1 a 2 písm. c) a d) trestního zákoníku.
4. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti je z velké části shodná s argumentací předloženou okresnímu státnímu zastupitelství a krajskému státnímu zastupitelství a směřuje do nezákonného rozsahu důkazů opatřovaných policejním orgánem. Stěžovatelka má za to, že znalecké zkoumání jejích dětí není odůvodněno, a to zejména ve vztahu ke zletilé dceři, která o soužití stěžovatelky a poškozeného dle své výpovědi nic neví a již tři roky s matkou nežije. Napadené opatření také v tomto ohledu žádné konkrétní odůvodnění neobsahuje a důvody pro znalecké zkoumání jejích dětí neposkytl ani dozorující státní zástupce okresního státního zastupitelství. Dokazování již v přípravném řízení vybočuje ze zákonného rámce mezí vyšetřování dle §164 ve spojení s §89 trestního řádu, neboť potřeba znaleckého zkoumání duševního stavu dětí stěžovatelky ve vztahu ke stíhanému skutku nevyplynula a neexistuje. Postup policejního orgánu vybočuje taktéž ze zásady přiměřenosti, je zásahem do rodinného života, osobní sféry stěžovatelky a jejích dětí. Pokud by důvodem pro přibrání znalců za účelem vyšetření duševního stavu dětí stěžovatelky mělo být prověření okolností, které by mohly odůvodnit závěr, že se stěžovatelka v minulosti dopustila jiného skutku, jenž má znaky trestného činu, pak mělo být nejprve policejním orgánem zahájeno trestní stíhání pro takový skutek podle §160 trestního řádu, ledaže se mělo jednat o neodkladný či neopakovatelný úkon.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Před samotným věcným posouzením ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky posouzení ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
6. Jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), před podáním samotné ústavní stížnosti. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná. Tato ustanovení jsou pak zákonným promítnutím principu subsidiarity ústavní stížnosti, kdy Ústavní soud má vystupovat jako poslední garant základních práv a svobod, který zásadně nevstupuje do řízení v době, kdy se lze efektivní ochrany domoci před obecnými soudy [srov. např. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (394/2016 Sb.); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Z výše naznačeného pravidla, že ústavní stížností by měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, připustil Ústavní soud ve své rozhodovací praxi výjimky, jež se týkají takových dílčích a pravomocných rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnuti) efektivně uplatněna [srov. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)].
8. Z dřívější judikatury Ústavního soudu plyne, že opatření o přibrání znalce podle trestního řádu není obecně považováno za takové rozhodnutí, jež by splňovalo výše uvedené podmínky a byla by tak proti němu ústavní stížnost přípustná, neboť nelze shledat, že je spojeno s faktickým zásahem do základního práva nebo svobody, který by nebylo možno případně odstranit jinak, tj. v rámci dalšího průběhu trestního řízení při rozhodování ve věci samé (srov. např. usnesení ze dne 20. 11. 2001 sp. zn. II. ÚS 395/2000 nebo usnesení ze dne 10. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 330/10).
9. V nyní posuzované ústavní stížnosti stěžovatelka brojí, jak je výše popsáno, proti opatření policejního orgánu o přibrání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie za účelem znaleckého zkoumání duševního stavu jejích dětí. Na tuto věc se tedy plně uplatní dříve učiněné závěry Ústavního soudu o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti takovým opatřením pro její předčasnost. Ústavní soud vzal v úvahu, že napadené opatření policejního orgánu bylo odůvodněno a z podnětu okresního státního zastupitelství byla také zhojena procesní vada spočívající v nedoplnění záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu. Nic však nebrání stěžovatelce v tom, aby i v dalším průběhu trestního řízení namítala nezákonnost tohoto důkazu a tato námitka musí být orgány činnými v trestním řízení při meritorním rozhodování zvažována.
10. Ústavní soud současně posoudil, zda nejsou naplněny podmínky §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak neshledal, že by ústavní stížnost podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky nebo že by v řízení o podaném opravném prostředku před obecnými soudy docházelo ke značným průtahům, z nichž by stěžovatelce vznikala nebo mohla vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma.
11. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2018
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj