ECLI:CZ:US:2018:1.US.1972.16.1
sp. zn. I. ÚS 1972/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Vadima Rybáře, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. června 2016 č. j. 19 Ad 27/2015-70, za účasti Krajského soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k této Úmluvě domáhal zrušení výše citovaného usnesení obecného soudu. Ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Ad 27/2015 byl stěžovatel usnesením tohoto soudu ze dne 29. 10. 2015 ustanoven zástupcem žalobce. Předmětem řízení byla žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 10. 2015 č. j. XXX. Žalobce následně vzal svoji žalobu zpět. Stěžovatel vyúčtoval svou odměnu včetně hotových výdajů a náhrady DPH dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. V celkové výši 20 986 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, napadeným ústavní stížností, bylo rozhodnuto, že se mu přiznává odměna za zastoupení žalobce ve výši 6 655 Kč. Soud stěžovateli nepřiznal náhradu hotových výdajů za znalecký posudek č. 80 z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, znalce MUDr. Vítězslava Lorence ze dne 4. 2. 2016, ve výši 13 000 Kč, s čímž stěžovatel nesouhlasí a má za to, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv (tato ústavní stížnost se netýká části, kde stěžovateli nebyla přiznána odměna za sepis zadání znaleckého posudku). Soud stěžovateli náhradu hotových výdajů za úhradu předmětného znaleckého posudku nepřiznal s odůvodněním, že v tomto řízení po žalobci nepožadoval důkaz znaleckým posudkem, neboť stěžejním důkazem byl posudek posudkové komise a proto výdaje na zpracování znaleckého posudku nepovažuje za účelně vynaložené náklady.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v daném případě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod. Následně byl posudkovou komisí MPSV ČR Ostrava vypracován posudek a jeho doplnění. V obou posouzeních zdravotního stavu žalobce byl dle jeho názoru nedostatečně zhodnocen jeho zdravotní stav, neboť nejenže bylo ohodnoceno postižení ruky jako lehká porucha funkce (přičemž objektivně z lékařských zpráv bylo zjištěno výrazné omezení hybnosti), a také byly bagatelizovány potíže ramene a krční páteře. Žalobce se tedy rozhodl přistoupit k vypracování vlastního znaleckého posudku, kdy tento zpracoval MUDr. Vítězslav Lorenc, který vyvrátil jak závěry rozhodnutí ČSSZ, tak závěry posudkové komise, když bylo konstatováno, že z důvodu výhřezu meziobratlové ploténky je žalobce invalidní ve II. stupni. V souvislosti s tímto ovšem byl žalobce nucen vzít žalobu zpět, neboť ačkoliv se stal invalidní pro invaliditu II. stupně, v současné době nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění. To ovšem dle stěžovatele nemění nic na faktu, že závěry jak rozhodnutí ČSSZ, tak posudkové komise byly chybné. Kdyby byl žalobce v řízení pokračoval, rozhodnutí by muselo být zrušeno, nebo by musel být minimálně vyžádán další odborný lékařský posudek. Stěžovatel také poukázal na to, že dle ust. §31 odst. 2 o.s.ř má ustanovený advokát stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc. Právě v době, kdy je kladen důraz na to, aby klienti, kterým je zástupce ustanoven, měli stejné možnosti a postavení jako klienti, kteří si právního zástupce zvolí na plnou moc, se jeví rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kterým nepřiznal náhradu hotového výdaje za vypracování znaleckého posudku, sporné a zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele. Stěžovatel konstatuje, že je v nesouladu s ústavním pořádkem, když jej soud ustanoví za účelem realizace povinnosti samotného státu zajistit bezplatnou právní pomoc svým nemajetným občanům, a poté mu odmítá uhradit hotové výdaje, které takto prokazatelně vynaložil ze svého soukromého majetku při této činnosti.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud často opakuje, že pokud obecné soudy ve své jurisdikci respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do jeho pravomoci jejich rozhodnutí přezkoumávat. Nepřísluší mu zejména přehodnocovat důkazy, provedené těmito soudy, a to dokonce ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením - či s jeho dílčími body - neztotožňoval.
4. Zákon o advokacii stanoví povinnost advokáta chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, řídit se v mezích právních a stavovských předpisů jeho pokyny, jakož i využívat při poskytováni právních služeb všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Stěžovatel tvrdí, že soud pochybil, když mu nepřiznal náhradu hotových výdajů za znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, znalce MUDr. Vítězslava Lorence ze dne 4. 2. 2016 ve výši 13 000 Kč. Lze konstatovat, že z obecného hlediska a za poněkud jiných okolností zkoumané věci by mohl mít stěžovatel ve své argumentaci v zásadě pravdu, ne však pro tento konkrétní případ. Rozhodování o náhradě vynaložených výdajů klade na soud vždy povinnost pečlivě zjišťovat, zda advokát postupoval plně v souladu se zájmy svého klienta, přičemž účelnost vynaložených hotových výdajů není vázána na to, zda jejich vynaložení zajistilo klientovi úspěch ve věci; daný případ a jeho řešení obecným soudem však ještě z pohledu ústavnosti obstojí, navíc předmětná částka je v zásadě bagatelní nebo blízká této kategorii.
5. Ústavní soud se seznámil s předmětnými podrobnými znaleckými posudky v dané věci a s napadeným soudním rozhodnutím. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí o nepřiznání náhrady hotových výdajů za znalecký posudek uvedl, že orgánem příslušným k posouzení zdravotního stavu pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění jsou ze zákona příslušné posudkové komise, které zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pokud posudek zpracovaný posudkovou komisí z hlediska přesvědčivosti a úplnosti nevzbuzuje žádné pochybnosti a nejsou-li v řízení zjištěny jiné skutečnosti, které by nebyly v souladu s učiněnými závěry, stává se stěžejním důkazem a není potřeba žádný další znalecký posudek. Tyto závěry opřel o konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, přičemž s odkazem na tento orgán veřejné moci doplnil, že soud si sám vyžádá důkaz znaleckým posudkem k otázce zdravotního stavu pouze ve výjimečných případech, kdy nelze odstranit pochybnosti ohledně skutkového stavu. Případ je dále specifický v tom, že žalobce (i když znalecký posudek, který soud označil za neúčelně vynaložený náklad, vyzněl v jeho prospěch), vzal svou žalobu zpět s ohledem na to, že v současné době by invalidního důchodu stejně nemohl dosáhnout, jelikož nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění. Řízení tedy bylo zastaveno a další predikce stěžovatele, jak by asi pokračovalo (zrušení rozhodnutí ČSSZ nebo vyžádání dalšího znaleckého posudku) je zcela hypotetická.
6. Právní závěr krajského soudu, kterým nepřiznal stěžovateli náhradu hotových výdajů za znalecký posudek je tedy pro daný případ přijatelný; takové rozhodnutí nebylo s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu arbitrární ani neočekávané a vyplývalo z podstatných okolností zkoumané věci. Jde tak o výsledek nezávislého rozhodování obecného soudu. Ústavní soud zde opět zde odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů.
7. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu