ECLI:CZ:US:2018:1.US.2306.18.1
sp. zn. I. ÚS 2306/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti Jana Šedy, zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8, proti průtahům v řízení před Okresním soudem v Jindřichově Hradci sp. zn. 12 C 107/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 3. července 2018, stěžovatel podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud"), aby nepokračoval v průtazích ve věci, vedené pod sp. zn. 12 C 107/2015 a aby v této věci neprodleně jednal. Stěžovatel současně navrhoval, aby Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost projednal přednostně ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu a aby okresnímu soudu byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem 8 228 Kč.
2. Z podané ústavní stížnosti a spisu okresního soudu sp. zn. 12 C 107/2015 vyplývá, že stěžovatel se žalobou podanou u okresního soudu dne 30. dubna 2015 domáhá vypořádání majetku účastníků sdružení, a to stěžovatele a žalovaného Jana Kopečka, vzniklého na základě Smlouvy o sdružení ze dne 9. ledna 1992 pod názvem "Truhlářství Šeda - Kopeček". Okresní soud ve věci vydal dne 13. května 2016 č. j. 12 C 107/2015-225 mezitímní rozsudek, kterým určil, že sdružení účastníků "Truhlářství Šeda - Kopeček", založené smlouvou o sdružení mezi účastníky dne 9. ledna 1992, zaniklo vystoupením stěžovatele ze sdružení uplynutím výpovědní lhůty dne 30. června 2014. Dále rozhodl, že o vypořádání majetku předmětného sdružení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně neprovedl všechny potřebné důkazy a z neúplně zjištěného skutkového stavu vyvodil nesprávné právní závěry. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. října 2016 č. j. 7 Co 1831/2016-297 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se mezitímní rozsudek nevydává. Poté okresní soud nařídil další 4 jednání, a to 17. března 2017, 10. srpna 2017, 5. října 2017 a 11. dubna 2018, které bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení mediátorky JUDr. Martiny Černochové soudem a přerušení řízení za účelem řízení před mediátorem.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v předmětné věci podal již tři stížnosti na průtahy v řízení a žádosti o přidělení věci jinému soudci podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Poslední, třetí stížnost na průtahy v řízení a žádost o přidělení věci jinému soudci podal stěžovatel dne 22. května 2018, a to za účelem písemného vyhotovení a odeslání usnesení ze dne 11. dubna 2018 (§158 odst. 4 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.). Stěžovatel nehodlá pasivně vyčkávat skončení řízení u Nejvyššího správního soudu, které je vedeno pod sp. zn. 16 Kss 8/2017, a na jehož výsledku bude záviset změna soudce a tedy i předpoklad odstranění průtahů v řízení. Stěžovatel má důvodné obavy, že k průtahům v řízení bude docházet i po odeslání spisu mediátorce, proto se obrací na Ústavní soud, aby rozhodl o průtazích v řízení v předmětném sporu, spočívajících v odročení třech ústních jednání nařízených na 23. červen 2017, 22. listopad 2017 a 14. únor 2018 na neurčito z důvodu nemoci soudce a dále spočívajících v tom, že okresní soud v zákonné lhůtě nerozhodl o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 22. května 2018 a ani návrh nepostoupil k rozhodnutí nadřízenému soudu.
4. Podle názoru stěžovatele bylo uvedeným postupem okresního soudu zasaženo do jeho základního práva zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který je účastníkem řízení, ve kterém má docházet k průtahům a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem a konstatuje, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě. Obdobně podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. K tomu Ústavní soud připomíná, že z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny nemůže jít o jakékoliv průtahy v řízení, ale o průtahy zbytečné, přičemž tato zbytečnost musí být přičitatelná orgánu veřejné moci, který věc projednává a rozhoduje.
8. Z judikatury Ústavního soudu [srov. např. nálezy ze dne 12. května 1999 sp. zn. II. ÚS 445/98 (N 73/14 SbNU 117) a ze dne 13. září 2017 sp. zn. IV. ÚS 1784/17], která je konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva [např. Pélissier a Sassi proti Francii, stížnost č. 25444/94, rozsudek ze dne 25. března 1999; Frydlender proti Francii, stížnost č. 30979/96, rozsudek velkého senátu ze dne 27. června 2000; Tesař a ostatní proti České republice, stížnost č. 37400/06, rozsudek ze dne 9. června 2011], vyplývá, že přiměřenost délky řízení musí být vždy hodnocena ve světle okolností daného případu, přičemž musí být vzata v potaz tato kritéria: složitost případu, jednání stěžovatele a relevantních orgánů, důležitost, kterou má pro stěžovatele projednávaná záležitost.
9. V posuzované věci bylo řízení zahájeno dne 30. dubna 2015, předmětem řízení je vypořádání majetku účastníků sdružení. Stěžovatel podal ústavní stížnost na základě toho, že i když jednání okresního soudu dne 11. dubna 2018 bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení mediátorky JUDr. Martiny Černochové soudem a přerušení řízení za účelem řízení před mediátorem, a na základě toho, že dne 22. května 2018 podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., a to k písemnému vyhotovení a odeslání usnesení ze dne 11. dubna 2018, nebylo toto usnesení vyhotoveno. Okresní soud poté usnesením ze dne 17. července 2018 č. j. 12 C 107/2015-391 pro nařízení prvního setkání s mediátorem ustanovil zapsanou mediátorku JUDr. Martinu Černochovou a účastníkům řízení uložil, aby výše uvedenou mediátorku kontaktovali ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení a aby ve lhůtě tří měsíců od doručení tohoto usnesení předložili soudu mediátorkou vystavené potvrzení o tom, že splnili uloženou povinnost setkat se s mediátorkou a aby soudu sdělili své stávající procesní stanovisko.
10. Stěžovatel doručil okresnímu soudu dne 4. října 2018 podání, ve kterém potvrdil setkání s mediátorkou s tím, že k uzavření dohody nedošlo a žádal o nařízení jednání po 18. říjnu 2018. Ustanovená mediátorka okresnímu soudu dne 4. října 2018 sdělila, že účastníci řízení se dostavili dne 31. července 2018 a 27. srpna 2018 do její kanceláře, vykonali setkání s mediátorkou v rozsahu 4 hodin a k uzavření dohody nedošlo. Stěžovatel poté okresnímu soudu v přípisu ze dne 10. října 2018 navrhoval, že vzhledem k dosavadní délce soudního řízení, kdy od podání žaloby uplynula již doba delší než tři roky a řízení je na samém začátku a dosud nebylo přistoupeno k provádění dokazování, aby soud (po zjištění stanoviska žalovaného) ustanovil dalšího (2) zapsaného mediátora, a to JUDr. Lukáše Dufka. Na to ve sdělení ze dne 1. listopadu 2018 žalovaný uvedl, že s odkazem na bezúspěšnou předchozí mediaci byla strana stěžovatele oslovena podáním ze dne 31. října 2018, za účelem mimosoudního řešení, přičemž strana žalovaná očekává v této chvíli stanovisko stěžovatele a pokud by účastníci našli shodu v mimosoudní dohodě, nebyla by úvaha o další mediaci zřejmě efektivní.
11. Na základě výše uvedeného Ústavní soud nedospěl k závěru, že by v řízení u okresního soudu vznikly, po doručení okresnímu soudu třetí stížnosti na průtahy v řízení a žádosti o přidělení věci jinému soudci, nepřiměřené průtahy a že by byl okresní soud nečinný. V posuzované věci se jedná o spor bývalých členů sdružení a řízení je svou povahou komplikované. V řízení bylo předloženo několik znaleckých a odborných posudků ohledně ceny nemovitostí, pracovních strojů, nářadí a řeziva a zjištění skutkového stavu s ohledem na návrhy účastníků řízení vyžaduje obsáhlé dokazování. Od zahájení řízení před soudem prvního stupně se konalo celkem 6 ústních jednání, a to 30. března 2016, 13. května 2016, 17. března 2017, 10. srpna 2017, 5. října 2017 a 11. dubna 2018, přičemž v průběhu řízení opakovaně rozhodoval odvolací soud, a to na základě podaných opravných prostředků účastníky řízení, konkrétně 23. září 2016 Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. 7 Co 1832/2016- 287 potvrdil usnesení okresního soudu ze dne 6. září 2016 č. j. 12 C 107/2015-263, kterým soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření a dne 21. října 2016 opět Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 7 Co 1831/2016-297 změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. května 2016 č. j. 12 C 107/2015-225 tak, že mezitímní rozsudek se v této věci nevydává. Za situace, kdy poslední jednání bylo odročeno na neurčito a žalovaný očekává stanovisko stěžovatele ohledně mimosoudního vyřešení věci, nelze dospět k závěru, že by v řízení u okresního soudu vznikly nepřiměřené průtahy a že by byl okresní soud nečinný.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
13. O žádosti na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle §39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
14. Pokud se týká návrhu stěžovatele, aby byla okresnímu soudu uložena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem 8 228 Kč, Ústavní soud konstatuje, že podmínky pro postup podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu s ohledem na výsledek samotného řízení o této ústavní stížnosti nejsou splněny.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu