ECLI:CZ:US:2018:1.US.2490.18.1
sp. zn. I. ÚS 2490/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. Tomáše Truchy, zastoupeného Pavlem Andrlem, advokátem se sídlem Za Poštou 416/2, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2018 č. j. 15 Co 13/2018-346, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv, čl. 90 a čl. 96 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým krajský soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2017 č. j. 127 C 171/2014-281 s tím, že uložil prvoinstančnímu soudu vyzvat stěžovatele k doplnění jeho návrhu na změnu žaloby ze dne 16. 9. 2015 a v tomto směru i doplnit nové rozhodnutí ve věci samé.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 615/03, IV. ÚS 2042/13, III. ÚS 3376/17, III. ÚS 814/16, IV. ÚS 380/16, I. ÚS 1953/14 a další).
V předmětné věci krajský soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2017 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Za dané situace Ústavní soud není oprávněn s ohledem na jeho kompetence dané Ústavou a zákonem o Ústavním soudu zasahovat do řízení a věc posuzovat ještě před vyčerpáním všech zákonem stanovených prostředků.
U civilních soudů bude probíhat další řízení, přičemž stěžovateli zůstává zachována možnost, aby v řízení realizoval veškerá svá práva zakotvená v příslušných právních normách a případně má i možnost podat ústavní stížnost proti konečnému rozhodnutí ve věci, pokud by podle jeho názoru konečné rozhodnutí porušilo jeho základní ústavně zaručená práva.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2018
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj