ECLI:CZ:US:2018:1.US.2551.17.1
sp. zn. I. ÚS 2551/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky OSYRIUS INTERNATIONAL INC., Panama City, 0819-10660, MB6063 EL Dorado, Panamská republika, zastoupené Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 6. 2017, č. j. 43 Nt 2831/2017, a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2017, č. j. 1 ZN 4110/2016-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 13. 8. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po doplnění ústavní stížnosti konstatoval, že tato obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka, jako majitelka účtu, na němž byly zajištěny peněžní prostředky, působí jako mezinárodní finanční a platební agent. Jedním z jejich klientů je i společnost Alborg Petroleum L.P. Ve vztahu k této společnosti byla stěžovatelka oprávněna přijímat a odesílat platby na její vrub. Platební styk byl realizován prostřednictvím bankovního účtu č. xxx, jež má stěžovatelka otevřený u České spořitelny, a.s.
Shora jmenovaná klientka stěžovatelky, společnost Alborg Petroleum L.P., vedla soudní spor se společností GLOBAL FORTUNA VENTURES INC., který byl ukončen rozhodnutím arbitrážního soudu ze dne 10. 8. 2016, který uznal nárok společnosti Alborg Petroleum L.P. a uložil společnosti GLOBAL FORTUNA VENTURES INC. povinnost k úhradě částky 1.100.000 EUR.
Následně bylo na návrh oprávněné zahájeno vykonávací řízení, v jehož průběhu byla pohledávka na povinné částečně vymožena. V průběhu vykonávacího řízení označila společnost Alborg Petroleum L.P. soudnímu vykonavateli jako platební místo bankovní účet stěžovatelky. Na tento účet soudní vykonavatel vymožené peněžní prostředky skutečně zaslal, a to v celkové výši 880.101,71 EUR.
Ministerstvo financí ČR, Finančně - analytický útvar, obdrželo od FIU Lotyšská republika ke shora popsaným transakcím informace, ze kterých vyplývá, že prostředky pocházely od spol. GLOBAL FORTUNA VENTURES INC., která se tak zřejmě stala obětí podvodného jednání. Je zde tedy podezření, že peněžní prostředky připsané na účet č. xxx mohou být výnosem z trestné činnosti, ve věci byly dne 9. 11. 2016 zahájeny úkony trestního řízení.
Stěžovatelka oproti tomu v ústavní stížnosti uvádí, že k vymožení peněžních prostředků od společnosti GLOBAL FORTUNA VENTURES INC. došlo na základě spravedlivého soudního procesu. Zajištěné peněžní prostředky byly převedeny z účtu soudního vykonavatele, který je v rámci vykonávacího řízení vymohl na povinné. Stěžovatelka tak nemá důvod pochybovat o původu peněžních prostředků zaslaných soudním vykonavatelem na její účet. Pro tvrzení, že peněžní prostředky připsané na účet stěžovatelky pocházejí z výnosů z trestné činnosti, prozatím neexistují objektivní důvody. Trestní řízení se stále vede. Stěžovatelka zdůraznila, že ona sama je v řízení vedena v postavení svědka. Navíc, jak sama uvedla lotyšská strana, ona sama žádá zajištění peněžních prostředků do výše toliko 119.363,02 EUR. Orgány činné v trestním řízení tak podle stěžovatelky postupovaly nad rámec žádosti lotyšské strany, když rozhodly o zajištění peněžních prostředků ve výši 880.101,70 EUR.
Stěžovatelka považuje odůvodnění jak Obvodního soudu pro Prahu 1, tak i příslušného státního zastupitelství za neodůvodněné. Poukazuje přitom na to, že orgány činné v trestním řízení jednaly, aniž by měly od lotyšské strany bližší informace. Ta reaguje až po opakovaných urgencích a nezodpovídá přitom dotazy ze strany orgánů ČR. Pasivita lotyšských státních orgánů přitom nemůže jít k tíži stěžovatelky. Podle jejího mínění by předmětem zajištění měla být toliko částka 119.363,02 EUR, jak požaduje lotyšská strana a nikoliv částka 880.101,70 EUR.
Stěžovatelka má za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je oprávněn pouze v případě, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
Požadavky, které jsou z pohledu ústavních kautel kladeny na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle §79a a násl. trestního řádu, Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval do následujících tezí: musí mít zákonný podklad, musí být vydáno příslušným orgánem a nemůže být projevem disproporcionality či svévole. Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, a to zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení (viz např. usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 105/07).
Při posuzování ústavnosti dočasných zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění je institutem, který vede nikoliv k odejmutí majetkových prostředků majiteli, nýbrž toliko k omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Jedná se zde o omezení vlastnického práva dotčených subjektů, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování zákonem vymezených podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou. Tím je vedle náležitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatelů i snaha (v co nejvyšší možné míře) eliminovat škodu způsobenou trestnou činností.
Namítá-li stěžovatelka, že lotyšská strana se domáhá zajištění pouze peněžní částky ve výši 119.363.02 EUR, lze poukázat na napadené usnesení Obvodního státního zastupitelství, z jehož poslední strany se podává, že lotyšská strana vyšetřuje případ rozsáhlého podvodu, kdy stěžovatelka a společnost Alborg Petroleum L.P., uzavřely dohodu, jejímž cílem bylo podvodně získat od poškozené společnosti GLOBAL FORTUNA VENTURES INC. částku 1 mil. EUR. Bylo zjištěno, že z účtu majitele GLOBAL FORTUNA VENTURES INC. bylo převedeno celkem 914.539 EUR, a to právě na účet stěžovatelky. Je tedy zřejmé, že postup orgánů činných v trestním řízení nelze považovat za svévolný, neboť se opírá o, byť kusé, informace lotyšské strany.
Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že komunikace s lotyšskou stranou je problematická a zdlouhavá. Tato situace není z dlouhodobého hlediska únosná a má-li zajištění finančních prostředků trvat i nadále, měly by orgány činné v trestním řízení v řádu měsíců zajistit podrobnější informace o trestním řízení vedeném v Lotyšsku, na jehož základě by bylo lze nahlížet na zajištění sporných peněžních prostředků jako na opodstatněné. Na tomto místě vyzdvihuje Ústavní soud tu skutečnost, že plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv stěžovatelky ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008, N 25/48 SbNU 291 či nález sp. zn. III. ÚS 1396/07 ze dne 19. 3. 2009, N 62/52 SbNU 609). I když trestní řád dobu zajištění majetku nijak blíže nestanoví, je zřejmé, že musí mít svoje limity. Ústavní soud v minulosti analogicky přirovnal přiměřenost délky omezení vlastnického práva v důsledku použití majetkových zajišťovacích institutů ke lhůtám, které trestní řád stanoví pro omezení osobní svobody (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3074/08 ze dne 7. 1. 2009, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jinými slovy řečeno, přiměřenost zásahu do základních práv stěžovatelky má své časové limity, přičemž s plynutím času roste důraz na podrobnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí o ponechání peněžních prostředků v režimu §79a odst. 1 tr. ř. Důvodnost pokračování zajištění je třeba hodnotit podle konkrétních okolností každého trestního řízení. Pokračující zajištění může být důvodné jen tehdy, jsou-li dány konkrétní skutečnosti poukazující na existenci opravdového požadavku veřejného zájmu, které převažují nad pravidlem respektování práva vlastnického. Jak z rozhodnutí soudu, tak i státního zastupitelství vyplývá, že informace, jichž se jim dostává z lotyšské strany, jsou pouze rámcového charakteru. Má-li být považováno zajištění peněžních prostředků ve výše uvedeném rozsahu do budoucna za zákonné, je třeba, s ohledem na plynutí času, zajistit takové poznatky z trestního řízení, jež by opodstatňovaly pokračovat v omezování základního práva stěžovatelky. Je třeba však upozornit, že Ústavní soud posuzuje přiměřenost doby zajištění majetku rovněž s přihlédnutím k rozsahu řešené věci a stavu trestního řízení, kdy v případě mimořádných okolností shledává přiměřeným zajištění majetku i po dobu výrazně delší (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 4597/12 ze dne 11. 6. 2013, dostupné tamtéž).
Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud jde o celkovou dobu zajištění majetku stěžovatelky, nejedná se ještě o dobu, jejíž délka by s ohledem na shora uvedený komplikovaný charakter a závažnost souzené trestné činnosti, zakládala neproporcionální zásah do jejího vlastnického práva.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu