ECLI:CZ:US:2018:1.US.2568.18.1
sp. zn. I. ÚS 2568/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Synergent s.r.o., se sídlem Skuteckého 1705/3a, 163 00 Praha 6 - Řepy, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem 2. května 7134, 760 01 Zlín, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 12 C 290/2016-74 ze dne 17. 5. 2018, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení částky 6.038,- Kč spolu s příslušenstvím. Žalovaná částka představuje dle tvrzení stěžovatelky smluvní cenu sjednanou ústní smlouvou uzavřenou po telefonu za zápis prezentace žalované obchodní společnosti na webové stránce www.fuzeplus.cz s platností na jeden rok dle smlouvy o zveřejnění firmy a poskytnutí souvisejících služeb ze dne 16. 6. 2016. Okresní soud v Litoměřicích napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně uzavření uvedené smlouvy.
Proti rozhodnutí okresního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s posouzením věci nalézacím soudem a vylíčila, proč její žalobní argumentace, již v ústavní stížnosti dále přiblížila, byla a je správná.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především poukazuje na skutečnost, že napadeným soudním rozhodnutím bylo stěžovatelce upřeno právo na plnění ve výši 6.038,- Kč, které je nutno ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takovými nedostatky však napadené rozhodnutí netrpí. Soud srozumitelně vyložil, v čem spatřuje absenci podstatných náležitostí smlouvy, pro kterou k jejímu uzavření nedošlo. Ústavní soud v postupu soudu žádný exces neshledal, napadený rozsudek je tak odrazem nezávislého rozhodování soudu, do něhož za této situace Ústavnímu soudu zasahovat nepřísluší.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. srpna 2018
Tomáš Lichovník
předseda senátu