ECLI:CZ:US:2018:1.US.2718.18.1
sp. zn. I. ÚS 2718/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele T. F. P., zastoupeného Mgr. Barbarou Wilczkovou, advokátkou se sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 71 Co 181/2018, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 17 Nc 601/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 9. 8. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel se v řízení před Okresním soudem v Opavě domáhal v souladu s ustanovením §78 odst. 1 o. s. ř. zajištění důkazu, neboť má za to, že později nebude možné tento důkaz provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Stěžovatel je toho názoru, že soud měl zajistit výslech svědků, jež měli dosvědčit, že se učitel J. S. choval k němu dehonestujícím způsobem.
Příslušný okresní soud návrh stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že není splněna podmínka spočívající v obavě, že důkazy svědeckými výpověďmi žáků nebude možné v budoucnu provést. Okresní soud v napadeném usnesení uvedl, že výslech svědka by mohl být ohrožen například tehdy, pokud by se svědek natrvalo odstěhoval do zahraničí nebo tam odjížděl na dlouhodobý pobyt, nebo tehdy, pokud by kvůli vážné nemoci svědka či jeho vysokému věku připadalo v úvahu, že brzy zemře. Žádnou takovou obavu stěžovatel podle náhledu okresního soudu neuvedl.
K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, přičemž se ztotožnil s jeho právním názorem. K námitce podjatosti příslušné soudkyně okresního soudu odvolací soud uvedl, že tato byla studentkou budoucího žalovaného před více než dvaceti lety a tato skutečnost nemůže sama o sobě vzbuzovat pochybnost o její nepodjatosti při rozhodování v této věci. Ze strany navrhovatele nebyly podle krajského soudu tvrzeny žádné konkrétní vazby a vztahy, které by mohly tyto pochybnosti vzbuzovat.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal svoji verzi případu, jenž se odehrál mezi ním a J. S. Poukázal přitom na skutečnost, že paměť 12letých dětí, jejichž výpověď měla být zajištěna, není tak stálá, jako paměť dospělých. Dále se stěžovatel vyjádřil k otázce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Opavě, která vzhledem ke svému dřívějšímu vzdělávání musí být vnímána jako podjatá.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však v projednávaném případě zjištěno nebylo.
Ústavní soud dospěl k závěru, že se obecné soudy s argumentací stěžovatele vypořádaly a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatel se svojí argumentací, kterou vznesl již v řízení před obecnými soudy, snaží učinit z Ústavního soudu toliko další instanci obecné justice. Tato role však Ústavnímu soudu nenáleží.
Obecné soudy v napadených usneseních dostatečně vysvětlily předpoklady pro aplikaci ustanovení §78 odst. 1 o. s. ř., přičemž Ústavní soud považuje tento jejich výklad za ústavně konformní. Stran námitek podjatosti příslušné soudkyně okresního soudu nutno uvést, že bez doložení konkrétních vazeb na budoucího žalovaného nelze přijmout argument, že podjatost soudkyně je založena již tím, že tato je bývalou studentkou žalovaného. Toto tvrzení je příliš obecného charakteru a nelze v něm spatřovat (po více než 20 letech) důvod podjatosti.
Podle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy věcí řádně zabývaly a s námitkami stěžovatele se vypořádaly ústavně konformním způsobem. Sama skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s jejich závěry a způsobem rozhodnutí, neznamená žádný zásah do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu