ECLI:CZ:US:2018:1.US.2738.18.1
sp. zn. I. ÚS 2738/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Ing. Milana Martináta, zastoupeného JUDr. Terezou Coufalovou, Ph. D., advokátkou se sídlem v Praze, Nad Sokolovnou 41/7, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 289/2017-149 ze dne 27. února 2018 a rozsudku Okresního soudu Praha - východ č. j. 7 C 129/2015-100 ze dne 28. března 2017, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ jako účastníků řízení a vedlejší účastnice AERO Vodochody AEROSPACE a. s., IČO 24194204, sídlem v Odoleně Vodě, U Letiště 374, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v řízení před Okresním soudem Praha - východ domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru udělené mu vedlejší účastnicí. Okresní soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že výpověď byla stěžovateli řádně doručena a byly pro ni i věcné důvody - tři porušení pracovních povinností, které bylo možné hodnotit jako soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané stěžovatelem. Krajský soud toto rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
2. Proti rozhodnutí krajského a okresního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval v tom, že rozhodnutí obecných soudů je v rozporu s provedeným dokazováním - jeden z důvodů výpovědi byl totiž v průběhu dokazování vyvrácen. Zároveň obecné soudy nesprávně posoudily vzájemnou provázanost jednotlivých výtek zaměstnavatele, neboť dvě (ze tří) výtek měly být pro svou obsahovou souvislost posouzeny jako výtka jediná. Časový sled událostí pak vypovídá o zjevně účelové snaze vedlejší účastnice zbavit se stěžovatele.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Z napadeného rozsudku krajského soudu a výluk přípustnosti dovolání podle §238 občanského soudního řádu plyne, že ve věci stěžovatele je prima facie přípustné dovolání jako procesní prostředek ochrany práv stěžovatele (definitivní rozhodnutí o tom náleží Nejvyššímu soudu podle §239 občanského soudního řádu). Tomu odpovídá i poučení ze strany krajského soudu, podle něhož je proti jeho rozhodnutí možné podat dovolání přípustné za podmínek §237 občanského soudního řádu. Tyto závěry pak lze doplnit i informacemi ze systému infoSoud (ke dni rozhodnutí dostupný na http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp), podle nichž bylo ve věci stěžovatele dovolání skutečně podáno. S přihlédnutím k uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel ve věci podal ústavní stížnost i dovolání. Dovolací řízení před Nejvyšším soudem tedy probíhá souběžně s řízením o ústavní stížnosti.
5. Za toho stavu je zřejmé, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež má k dispozici. Platí přitom, že je třeba vyčerpat i dovolání, jehož přípustnost závisí na splnění předpokladů §237 občanského soudního řádu [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.)]. Vyčerpáním je třeba rozumět nejen uplatnění takového procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí příslušného orgánu v dané věci [usnesení sp. zn. I. ÚS 339/01 ze dne 5. 9. 2001 (U 33/23 SbNU 383)]. Souběžné rozhodování Ústavního soudu a jiného orgánu veřejné moci je totiž možné pouze za podmínek stanovených §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, tedy v případě značných průtahů, o něž však v souzené věci nejde.
6. Proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2018
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj