ECLI:CZ:US:2018:1.US.3069.17.1
sp. zn. I. ÚS 3069/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem Dvořákova 26, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2017 č. j. 11 Tdo 668/2017-49, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2016 č. j. 4 To 66/2016-1172 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2015 sp. zn. 9 T 139/2015-1125, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil následující.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 9 T 139/2015, byl stěžovatel uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců a současně mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku.
4. Podle skutkového zjištění podrobně popsaného v rozsudku stěžovatel (zkráceně řečeno) jako jednatel obchodní společnosti X s vědomím a srozuměním, že svým jednáním může podněcovat a svádět široký okruh osob ke zneužívání návykové látky marihuany, s jejímiž účinky byl sám obeznámen, v kamenných obchodech a současně prostřednictvím internetového obchodu nabízel k prodeji jednak semena konopí setého, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, jednak i ucelený sortiment evidentně sloužící ke zneužívání rostliny konopí.
5. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 4 To 66/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozsudkem znovu rozhodl tak, že stěžovatele nově odsoudil podle §287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců a současně mu uložil trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn. (Rozdíl oproti výroku o trestu v rozhodnutí soudu prvého stupně spočíval ve vypuštění jednoho igelitového sáčku s uzávěrem z výčtu propadnuvších věcí).
6. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 6. 2017, č. j. 11 Tdo 668/2017-49, jako zjevně neopodstatněné odmítl.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně namítá, že příkazy k provedení prohlídek jiných prostor jsou zcela nezákonné, nebyly pro jejich vydání splněny zákonné předpoklady a nesplňují ani formální náležitosti. Policejní orgán je provedl před sdělením obvinění, ačkoli se nejednalo o neodkladné úkony. Jejich provedením měly být teprve zjištěny informace, které umožní sdělit obvinění. Prohlídka má však soužit pro zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, nikoliv pro jejich zjištění. Prohlídky měly proběhnout v období jednoho měsíce a dne, není zde tedy žádná skutečná neodkladnost. Neodkladnost ve smyslu trestního řádu nemůže být zaměňována s vhodností načasování z hlediska policejní či kriminalistické taktiky. Pokud měla policie podezření vážící se k osobě stěžovatele, měla mu sdělit obvinění, a ne provádět neodkladné úkony. Protokoly o provedení prohlídek jsou tak podle názoru stěžovatele zcela nepoužitelné a soud se jejich zákonností odmítl zabývat s poukazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3994/13, jímž byla ústavní stížnost proti příkazům k prohlídkám jiných prostor odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ústavní soud však v odůvodnění uvedl, že posouzení zákonnosti prohlídek je věcí obecných soudů.
8. Dalším významným důkazem proti stěžovateli byl znalecký posudek vypracovaný (zčásti) Mendelovou univerzitou v Brně. Stěžovatel namítá, že znalecký ústav se podepsal pod odpovědi, které formulovala policie. Došlo k tomu tak, že univerzita vypěstovala ze semen rostliny konopí, ty sklidila a zaslala policii. Odbor kriminalistické techniky a expertiz Policie ČR pak určil obsah THC ve sklizených rostlinách a Mendelova univerzita tyto hodnoty THC uvedla ve svém posudku. Pokud nebyla Mendelova univerzita sama schopna vyjadřovat se k obsahu THC, šlo o otázku mimo její znaleckou odbornost. Mendelova univerzita navíc neměla zákonné oprávnění k pěstování konopí. Vypěstování konopí osobami, které k tomu nemají zákonné oprávnění, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 tr. zákoníku. Důkaz tak byl získán nezákonným postupem. Úvahy soudu prvého stupně stran toho, že smyslem pěstování konopí zde bylo pouhé zjištění procentní koncentrace látek THC a nikoli jejich dílčí konzumace či šíření je při vědomí formálního pojetí trestného činu nepřípadné.
9. Stěžovatel zdůrazňuje, že povolení k pěstování netechnického konopí není totéž, co žádost policie. Pokud tedy Mendelova univerzita něco činila na dožádání policejního orgánu, neznamená to, že tím získala povolení k pěstování netechnického konopí. Policie navíc nežádala znalecký ústav o vypěstování konopí, nýbrž jej žádala o sdělení, kolik THC by obsahovaly rostliny konopí vzešlé ze semen. Úvahy soudu prvého stupně o přípustném riziku jsou rovněž zcela nepřípadné, neboť pod něj nelze zahrnovat neortodoxní, či nesprávné postupy v rámci trestního řízení. Zjistit požadované informace (koncentrace THC v rostlinách) bylo možné zjistit i jinými postupy (makroskopickou a mikroskopickou analýzou, chromatograficky nebo přibráním znalce, který měl oprávnění k vypěstování rostlin konopí). Přibrání Mendelovy univerzity, která toto oprávnění neměla, stěžovatel považuje za zřejmou chybu.
10. Stěžovatel považuje za procesně nepoužitelné i důkazy otisky internetových stránek, neboť je policie obstarala neprocesním postupem, v době před sdělením obvinění.
11. Stěžovatel navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru adiktologie za účelem zjištění, zda nabízení uvedeného zboží v prodejnách je způsobilé vzbudit v širokém okruhu osob náladu vedoucí k vypěstování a následně zneužití těchto látek. Dále pak navrhoval výslech svědka B. a O. (první je pořadatelem Cannafestu a druhý je jednatelem největšího tuzemského dovozce pěstitelských potřeb), kteří byli oba v kontaktu s policií a opakovaně jí byli ujišťováni o nezávadnosti jejich jednání. Těmto důkazním návrhům však obecné soudy nevyhověly.
12. Podle názoru stěžovatele soudy porušily i zásadu v pochybnostech ve prospěch. Soud vycházel ze závěru, že stěžovatel byl obeznámen s účinky marihuany. Podrobně pak rozvádí, jaké předměty byly odňaty při prohlídce zázemí prodejny na adrese D. Z původně odňatých sedmi věcí obsahujících pět igelitových sáčků se při odeslání k odbornému vyjádření z oboru genetiky stalo sáčků deset. Toliko na jednom sáčku se DNA shodovala s profilem stěžovatele, není však možné zjistit, o který konkrétní sáček se jedná. I kdyby se jednalo o sáček se zelenou drtí, nelze z toho dovodit, že stěžovatel byl konzumentem marihuany. Stejně tak závěr, že stěžovatel byl obeznámen s obsahem internetových stránek obchodu X není podložen. Stěžovatel připomíná, že stránky mají několik tisíc položek a jejich popis netvořil ani nekontroloval on, ale zaměstnanci společnosti. Veřejná prezentace katalogů semen konopí rovněž z žádného důkazu nevyplývá. Dodavatelé semen skutečně přibalovali k dodávce katalogy nebo letáky, které policie zajistila při prohlídce. Tyto katalogy však nebyly ani vystavovány ani komukoli prezentovány.
13. Stěžovatel upozorňuje, že provozoval tři prodejny, přičemž v prodejně na D. a v H. se prodávala pouze semena. Pouze v prodejně na D. se prodávalo veliké množství hnojiv, substrátů, květináčů atd.
14. Stěžovatelovo jednání podle jeho názoru není trestnými činem, neboť každá část sortimentu je legálně obchodovatelná. Odkazuje i na stanoviska předních českých adiktologů, kteří tvrdí, že existence obchodů tohoto typu nemá vliv na incidenci nemedicínského užívání konopí.
15. Stěžovatel dále upozorňuje na rozdíl ve významu slov užívání (používání, využití zužitkování) a zneužívání (přílišné využívání, nesprávné použití, nadužívání). Je nesporné, že v dospělých rostlinách konopí setého jsou obsaženy látky, které mají účinky na lidské zdraví. Sám zákonodárce přitom přiznává konopí i účinky blahodárné, neboť povoluje jeho lékařské použití, nelze tedy jednoznačně mluvit toliko o zneužití.
16. Trestný čin šíření toxikomanie je trestným činem úmyslným. Stěžovatel však zákon nikdy nemínil porušovat a nebyl s tím ani srozuměn. Po řadu let byla činnost tzv. growshopů orgány činnými v trestním řízení tolerována. Po přijetí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, podle něhož není možné prodávat na jednom místě "ucelený sortiment pro pěstování a propagační materiály" na tuto změnu ve výkladu reagoval oddělením prodeje semen od zbylé části sortimentu. Připomíná, že na stáncích Cannafestu, na který policie dohlížela, byl běžně nabízen shodný sortiment naráz a žádný problém v tom nikdo nespatřoval. Ani při svých dřívějších kontaktech s policií (byl vyslýchán jako poškozený v jiném trestním řízení) mu policie žádné připomínky k legálnosti jeho činnosti nesdělila a proti jeho jednání jakkoli nezakročila. Stěžovatel se domnívá, že by jeho jednání nemělo být považováno za trestné ani nyní.
II. Hodnocení věci Ústavním soudem
17. Co se týče posouzení námitek porušení hmotných práv stěžovatele, je třeba zdůraznit, že se s otázkou určitosti a legitimity aplikace ustanovení §287 trestního zákoníku na případy tzv. growshopů již Ústavní soud v minulosti vypořádal zejména v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 934/13 (N 21/72 SbNU 253). V tomto nálezu Ústavní soud zdůraznil, že lze považovat za irelevantní námitky, podle kterých lze stejné materiály či časopisy, týkající se pěstování konopí získat též z jiných volně dostupných informačních zdrojů. Politováníhodný fakt, že analogická trestná činnost byla páchána i jinými pachateli a že společnost neměla či nemá dostatek vůle a sil tomu zabránit, nemůže nijak ospravedlnit pachatele konkrétních deliktů. Aplikace trestněprávní normy je plně legitimní, i pokud ostatní případy kriminality uniknou postihu (viz bod 19 citovaného nálezu). V nyní projednávané věci neshledal Ústavní soud žádný důvod se od závazných závěrů tohoto nálezu odchýlit.
18. Ustavní soud má za to, že odborná debata o existenci, popř. závažnosti problémů spojených se zneužíváním jednotlivých druhů drog, jejich vyvažování s jinými hodnotami, či dokonce případnými pozitivními účinky, musí probíhat na primárně politickém, resp. zákonodárném kolbišti, popř. v informační rovině v prostoru mediálním, vědeckém, akademickém či jiném, ústavně chráněném (usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 3489/16), nikoliv v řízení před obecnými soudy.
19. Odpověď na otázku, zda stěžovatelovo jednání bylo právně nepřípustným a naplnilo navíc znaky skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle §287 odst. 2 trestního zákoníku, je třeba hledat především ve skutkovém hodnocení. Tím bude v první řadě komplexní zhodnocení stěžovatelova podnikání. To je vyhrazeno obecným soudům. Při tom jsou z ústavněprávního hlediska vázány pouze dodržením zásady in dubio pro reo a povinností vyvarovat se tzv. extrémnímu rozporu mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením, aby se předešlo svévolnému (např. nepřípustně extensivnímu) výkladu pojmů "svádět, podporovat, podněcovat a šířit" (srov. §287 trestního zákoníku). Spáchání uvedeného trestného činu "veřejně přístupnou počítačovou sítí" naplňuje kvalifikovanou skutkovou podstatu šíření toxikomanie, jak výslovně, srozumitelně a určitě stanoví §287 odst. 2 trestního zákoníku.
20. Samotnému hodnocení soudů pak nemůže Ústavní soud cokoliv vytknout. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy se podrobně seznámily s obchodní činností stěžovatele, která měla dosah na širší okruh potenciálních zákazníků, kterým byla nabízena nejen semena, ale také kompletní vybavení pro pěstování konopí, přičemž v sortimentu prodejen byly i předměty potřebné pro aplikaci a tento prodej byl podporován také reklamními a informačními materiály určenými pro pěstitele a konzumenty marihuany ve formě kouření částí vzrostlé rostliny. Tvrzení stěžovatele, že jako jedinému jednateli obchodní společnosti mu nebyl znám obsah internetových stránek, které údajně čítaly několik tisíc položek, soudy logicky nepřiznaly právní relevanci. Potenciálním zájemcům tak stěžovatel zpřístupnil informace o jednotlivých odrůdách konopí (nabízených ve formě semen), včetně způsobu jejich pěstování a vychvalování prožitků psychotropních účinků konkrétního druhu marihuany na lidský organismus právě při jejím zneužívání. Jiné využití těchto látek a rostlin stěžovatel ostatně ani v nabídce nedeklaroval. Jednání stěžovatele, jakožto jediného jednatele předmětné obchodní společnosti, soudy vyhodnotily jako podněcování a šíření zneužívání návykové látky. Zároveň zevrubně vyloučily důvodnost stěžovatelovy obhajoby a objasnily, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů. Z hlediska dodržení výše uvedených ústavních zásad jejich odůvodnění plně obstojí. Pro hodnocení stěžovatelových konkrétních námitek lze dle Ústavního soudu odkázat na podrobné odůvodnění napadených rozhodnutí.
21. Námitky týkající se dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv provedením prohlídek jiných prostor v této věci vyvrátil v minulosti Ústavní soud v usnesení ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3994/13. Zákonností takto získaných důkazů se pak zabývaly i obecné soudy při rozhodování o vině a trestu. Stejně tak zhodnotily i námitku týkající se zákonnosti znaleckého posudku vypracovaného Mendelovou univerzitou v Brně, Agronomickou fakultou, Ústavem biologie rostlin, jakožto znaleckým ústavem, s poukazem na skutečnost, že takto byly pěstovány rostliny konopí bez zákonného povolení. Soudy vyzdvihly zejména účel pěstování, kterým je nutnost posouzení obsahu omamných látek ve vzrostlých rostlinách v rámci probíhajícího trestního řízení, pro nějž byl znalecký ústav policií přibrán (č. l. 375 spisu). Odvolací soud v této souvislosti odkázal na úpravu okolností vylučující protiprávnost. Volba metody pro dosažení výsledku znaleckého zkoumání je ponechána právě proto, že se jedná o otázku, k níž jsou nezbytné odborné znalosti, na uvážení znalce či znaleckého ústavu. Stěžovatelova námitka týkající se jiných možností postupu postrádá jakoukoliv ústavněprávní relevanci.
22. Ústavní soud po přezkoumání odůvodnění napadených rozhodnutí nezjistil na straně orgánů činných v trestním řízení procesní pochybení, která by představovala dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je významné, zda důkazy, o něž se napadená rozhodnutí opírají, tvoří logicky uzavřený celek, a zda odůvodnění napadených rozhodnutí nenesou znaky zřejmé libovůle. Z těchto hledisek napadená rozhodnutí obstojí.
23. Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu