ECLI:CZ:US:2018:1.US.3094.17.1
sp. zn. I. ÚS 3094/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Rybky, zastoupeného Mgr. Liborem Vincencem, advokátem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 850/7, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2016 č. j. 14 Co 314/2016-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 3. 10. 2017 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a právo na přístup k soudu podle článku 38 odst. 2 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva").
2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 7. 3. 2016 bylo rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků podle §101 odst. 3 o. s. ř. a byla jím stěžovateli uložena povinnost zaplacení částky 5.019 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky za odebranou elektřinu ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání prostřednictvím e-mailu bez elektronického podpisu a toto podání nedoplnil ve lhůtě 3 dnů doručením originálu. Stěžovatel dne 29. 6. 2016 podal návrh na prominutí zmeškání této lhůty a s ním dvě přílohy, a to lékařské potvrzení a fotokopii přílohy e-mailového podání - odvolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 6. 2016 neprominul stěžovateli zmeškání lhůty k doplnění originálu odvolání proti rozsudku ve věci samé. Proti tomuto usnesení se stěžovatel odvolal a napadeným usnesením rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že stěžovatel nebyl schopen činit úkony vůči soudu v období, kdy mu běžela lhůta k odvolání, a že toto prokázal potvrzením lékařky. Rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 16. 8. 2016 jako věcně správné, neboť stěžovatel nepředložil soudu originál listiny společně s návrhem na prominutí zmeškání lhůty.
3. Stěžovatel proti ústavní stížností napadenému usnesení Městského soudu v Praze podal dovolání, soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 8. 2017 zastavil řízení o dovolání pro neodstranění vad, neboť stěžovatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Stěžovatel sice požadoval ustanovení advokáta, tomu však nebylo vyhověno, neboť dle usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé usnesení soudu prvního stupně, nesplnil podmínky pro ustanovení advokáta. Obecné soudy dospěly k závěru, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, jelikož proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé ze dne 7. 3. 2016 není přípustné odvolání podle §202 odst. 2, neboť jde o rozsudek vydaný v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč.
4. Stěžovatel podanou ústavní stížností nenapadá rozhodnutí o zastavení řízení o dovolání ani rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, přičemž navíc proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci ustanovení advokáta ze dne 10. 4. 2017 je přípustný opravný prostředek. Posuzovanou ústavní stížností stěžovatel napadá usnesení o neprominutí zmeškání lhůty k doplnění podání opravného prostředku ze dne 16. 8. 2016, přičemž tento opravný prostředek směřoval proti rozsudku ve věci samé ze dne 7. 3. 2016.
5. Ústavní soud konstatuje, že podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ve spojení s ustanovením §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je třeba odmítnout takovou ústavní stížnost, která byla podána po uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Napadené usnesení odvolacího soudu č. j. 14 Co 314/2016-58 bylo vydáno dne 16. 8. 2016 a nabylo právní moci dne 12. 9. 2016. Ústavní stížnost stěžovatel podal 3. 10. 2017, jedná se tak o opožděné podání, které Ústavní soud musel pro jeho opožděnost odmítnout.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2018
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka