ECLI:CZ:US:2018:1.US.3194.16.1
sp. zn. I. ÚS 3194/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Arnolda Kralika, zastoupeného Mgr. et Mgr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 16, Prachatice, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 6 C 51/2016-101 ze dne 18. 7. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usiloval stěžovatel o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích (dále též "okresní soud") s odůvodněním, že jím bylo dotčeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu přiloženého listinného materiálu vyplývá, že stěžovatel se v předmětném soudním řízení domáhal proti žalované Pojišťovně České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, zaplacení částky 8 400 Kč z titulu pojistného plnění za nezbytnou dobu léčení úrazu jeho manželky. K úrazu došlo během operačního zákroku v Nemocnici Prachatice, kdy se pod paní Kralikovou shrnula termoregulační podložka, na desku operačního stolu následně vytekla desinfekce, která způsobila paní Kralikové popáleniny na hýždích a v bederní části zad.
Okresní soud žalobu stěžovatele napadeným rozsudkem č. j. 6 C 51/2016-101 ze dne 18. 7. 2016 zamítl (výrok I.) a stanovil mu povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč. V odůvodnění soud konstatoval, že stěžovatel jako pojistník není aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku, kteréžto právo svědčilo v souladu s pojistnou smlouvou (Všeobecnými pojistnými podmínkami žalované) pouze pojištěné osobě - paní Kralikové, u které nastala tvrzená pojistná událost. Okresní soud mimo to shledal žalobu nedůvodnou, neboť dle propouštěcí zprávy z Nemocnice Prachatice utrpěla paní Kraliková popáleniny I. stupně, na které se pojistná smlouva nevztahovala. Vznik popálenin II. stupně neměl soud za prokázané. Stěžovatel dle okresního soudu v neposlední řadě neunesl důkazní břemeno ohledně nezbytné doby léčení popálenin v trvání 28 dní, za které bylo požadováno vyplacení pojistného plnění.
S výše popsaným výsledkem řízení se stěžovatel neztotožnil. V ústavní stížnosti okresnímu soudu vytkl, že se nezabýval jeho poukazem na čl. 11 bod 4. Všeobecných pojistných podmínek, kterým dokládal svou aktivní věcnou legitimaci ve sporu. Nalézací soud nepřihlédl rovněž k tvrzením a důkazům týkajícím se nezbytné doby léčení úrazu, jak byly specifikovány v jeho podání soudu ze dne 5. 5. 2016. Stěžovatel měl konečně za to, že soud naprosto nedostatečným způsobem odůvodnil, proč dal přednost lékařským zprávám hovořícím o popáleninách I. stupně před lékařskou zprávou MUDr. Cvrčka a znaleckým posudkem předložených stěžovatelem, které dospěly k závěru o vzniku popálenin II. stupně. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v důsledku selektivního přístupu okresního soudu k argumentům účastníků bylo porušeno shora zmiňované právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze dojde-li k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
V projednávané věci je předmětem sporu částka bagatelní, která podle konstantní judikatury Ústavního soudu zpravidla není schopna představovat reálné porušení základních práv či svobod. Ústavní soud v dané spojitosti také opakovaně zdůrazňuje, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu zpravidla jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální [viz nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583), či usnesení sp. zn. III. ÚS 3672/12 ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 4668/12 ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 4497/12 ze dne 12. 12. 2012 a další, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
Pochybení tohoto charakteru Ústavní soud v rozhodovací činnosti okresního soudu ovšem nezjistil. Byť lze stěžovateli přisvědčit v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně skutečně v některých ohledech vykazuje deficit odůvodnění (pominut odkaz stěžovatele na čl. 11 bod 4 Všeobecných pojistných podmínek, otázka trvání nezbytné doby léčení), nelze pominout, že pro zamítnutí žaloby postačoval již samotný závěr soudu, že předmětné poranění mělo charakter popálenin prvního (a nikoliv druhého) stupně, který byl, z hlediska ústavněprávního, odůvodněn dostatečně. Stěžovatel sice s názorem o menší závažnosti poranění nesouhlasil a domáhal se jeho přehodnocení, nicméně úkolem Ústavního soudu není "předělávat" řízení před obecnými soudy v rovině podústavního práva, nýbrž toliko posoudit, zda byly dodrženy principy zakotvené v hlavě páté Listiny. Jelikož Ústavní soud shledal, že řízení jako celek tomuto požadavku dostálo, je třeba napadený rozsudek považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy České republiky). Za tohoto stavu není pak ingerence Ústavního soudu na místě.
Zbývá uzavřít, že stěžovateli se porušení namítaného práva na spravedlivý proces ani jiných ústavně zaručených práv doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu