ECLI:CZ:US:2018:1.US.3345.18.1
sp. zn. I. ÚS 3345/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Ing. Jitky Lazarčíkové, zastoupené Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze, Těšnov 5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1724/2018-135 ze dne 18. července 2018 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 372/2017-88 ze dne 8. listopadu 2017, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení Městské části Praha 15, sídlem v Praze, Boloňská 478/1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 domáhala určení neplatnosti výpovědi ze strany vedlejší účastnice (označené jako "Úřad Městské části Praha 15"). Obvodní soud žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání č. j. 14 C 115/2010-13 ze dne 27. 4. 2011.
2. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu změnil rozsudkem č. j. 23 Co 372/2017-88 tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Důvodem mu proto bylo zjištění, že obvodní soud rozhodl o žalobě proti žalovanému "Úřadu Městské části Praha 15", který nebyl způsobilý být účastníkem řízení. Žaloba takto vymezující žalovaného byla vadná a bez odstranění těchto vad neměla být vůbec projednána.
3. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §237 občanského soudního řádu s tím, že otázka vad žaloby spočívající v nesprávném označení žalovaného byla vyřešena v souladu s jeho dosavadní rozhodovací činností.
4. Proti rozhodnutí Nejvyššího a městského soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že soudy nepřihlédly k tomu, že se vedlejší účastnice ve výpovědi z pracovního poměru sama označila jako "Úřad Městské části Praha 15". Obecné soudy nepřihlédly k závazným závěrům nálezu sp. zn. II. ÚS 560/15 ze dne 1. 4. 2016 (N 57/81 SbNU 27), podle něhož o vadu žaloby spočívající v nesrozumitelnosti nejde. Vedlejší účastnici byl rozsudek doručen, přesto na něj nějak nereagovala. Odvolání podané po více než šesti letech tak bylo účelové. Ve věci měly být vyloučeny soudkyně městského soudu, neboť na základě totožných podkladů dospěly v různých řízeních k odlišným závěrům a mají vůči stěžovatelce negativní vztah. Pochybení Nejvyššího soudu pak spočívá v odmítnutí dovolání, přestože stěžovatelka poukázala na řadu rozhodnutí, s nimiž je rozhodnutí městského soudu v rozporu.
5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím (procesním) rozhodnutím.
7. Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí. Vázanost právním názorem instančně vyššího soudu nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí o věci (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 256/11 ze dne 16. 2. 2011).
8. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelce stále může být poskytnuta ochrana jejích ústavně zaručených hmotných i procesních práv v řízení před obvodním soudem, a bude-li třeba, rovněž v rámci řízení o opravných či jiných prostředcích ochrany práva, které jí zákon poskytuje (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3180/10 ze dne 22. 6. 2011). Nejde přitom o situaci, v níž by otázky rozhodné pro posouzení vlastní věci - tj. neplatnosti výpovědi z pracovního poměru - nebyly v dalším řízení již vůbec řešeny [nález sp. zn. II. ÚS 22/94 ze dne 4. 10. 1995 (N 55/4 SbNU 67)]. Ústavní stížnost je tedy předčasná, resp. nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
9. Stěžovatelka se může bránit ústavní stížností zejména proti konečnému rozhodnutí v souzené věci. Samotné kasační rozhodnutí městského soudu se může stát předmětem přezkumu za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měla stěžovatelka k dispozici v návaznosti na ně, a v jejichž rámci jí nebyla poskytnuta, resp. ani nemohla být poskytnuta ochrana jejího práva [srov. odst. 28-30 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.), odst. 33-39 nálezu sp. zn. II. ÚS 2371/11 ze dne 18. 9. 2012 (N 159/66 SbNU 373), a také odst. 26-30 nálezu sp. zn. II. ÚS 2429/12 ze dne 6. 6. 2013 (N 101/69 SbNU 675)].
10. Co se týče celkově nepřiměřené délky řízení, o níž ve věci nemůže být sporu, a zásahu do právní jistoty stěžovatelky založené údajně vadným rozsudkem č. j. 14 C 115/2010-13, má stěžovatelka možnost uplatnit své námitky na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatelky odmítl soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2018
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj