ECLI:CZ:US:2018:1.US.349.18.1
sp. zn. I. ÚS 349/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Marka Lončáka, zastoupeného JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem v Praze, Jakubská 647/2, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 5078/2017 ze dne 23. listopadu 2017 a zásahu Generální inspekce bezpečnostních sborů spočívajícím v zadržování věcí specifikovaných v protokolu o provedení domovní prohlídky č. j. GI-489-84/TČ-2017-843011 ze dne 28. listopadu 2017, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 a Generální inspekce bezpečnostních sborů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše uvedeným příkazem k domovní prohlídce Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil domovní prohlídku blíže uvedené bytové jednotky. Tento příkaz odůvodnil tím, že Generální inspekce bezpečnostních sborů provádí úkony trestního řízení pro podezření z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby. Ten měl spočívat v tom, stručně řečeno, že blíže určený policista předal dosud nezjištěné osobě úřední záznam týkající se členů určitého motorkářského klubu, který byl později zajištěn v elektronických datech stěžovatele, který je s tímto policistou v přátelském vztahu a byl s ním kontaktu při použití zastřené identity. Stěžovatel má přitom vazby na tento motorkářský klub. Ze zajištěné komunikace přitom plyne, že policista poskytoval stěžovateli informace interní povahy.
2. Na základě těchto skutečností bylo lze se domnívat, že v prostorách, v nichž se stěžovatel zdržuje, se budou nacházet mobilní telefony, počítače či paměťová média obsahující data a informace pocházející z trestné činnosti či sloužící k jejímu páchání. Případně se zde budou nacházet listinné důkazy pocházející z policejních počítačových a informačních systémů. Prohlídku bylo třeba provést neodkladně po zadržení stěžovatele, neboť by jinak hrozila snaha o odklizení či likvidaci věcí a listin nacházejících se v bytu ze strany stěžovatele, osob jemu blízkých, případně jiných zainteresovaných osob. Tím by mohl být zmařen účel prohlídky či celého trestního řízení. Prohlídka nesnese odkladu po zahájení trestního stíhání, neboť věci, jež mají být při ní nalezeny, jsou významné pro samotné zahájení trestního stíhání: pro řádný popis skutku a posouzení trestní odpovědnosti osob podílejících se na trestní činnosti. Prohlídku pak z povahy věci nebude možné opakovat před soudem.
3. Proti výše uvedenému rozhodnutí a postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu, ochranu obydlí, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Porušení těchto práv spatřoval v tom, že příkaz k domovní prohlídce obsahuje pouze obecné odůvodnění, které je ve vztahu k neodkladnosti a neopakovatelnosti možné použít pro kterékoliv trestní řízení. Napadený příkaz je tak nepřezkoumatelný. Policejní orgán vychází z odvážné spekulace, která se projevuje v označení množství blíže neurčených osob, které se měly trestné činnosti účastnit. Soud se nijak nezabýval okruhem osob, které by údajné důkazy měly po jeho zadržení odstraňovat. Ve věci nebyla prokázána jakákoliv vazba stěžovatele na motorkářský klub. Nijak nebylo doloženo, že stěžovatel měl k dispozici nějaký relevantní záznam. Ve věci byla provedena domovní prohlídka již 16. 1. 2016, je tedy nesmyslné nařizovat další prohlídku na listopad 2017, nadto k jednání z roku 2014. Ve věci se nejednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon. Stěžovatel při provedení prohlídky spolupracoval, přesto byl surovým způsobem zraněn (utržen nehet na levé noze), celý den zadržován a následně bez dalšího propuštěn. Povinností soudu bylo zhodnotit a co nejpřesněji vymezit, proč má být před zahájením trestního stíhání provedena domovní prohlídka a zhodnotit závažnost deliktu v porovnání s ochranou svobody soukromí.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadeným rozhodnutím i protokolem o domovní prohlídce; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Podle čl. 12 odst. 2 první věty Listiny základních práv a svobod je domovní prohlídka přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce.
6. Ústavní soud se k požadavkům na příkazy k domovním prohlídkám opakovaně vyjadřoval. Ústavně konformní je takový příkaz k domovní prohlídce (a to zejména tehdy, když se jedná o domovní prohlídku prováděnou před zahájením trestního stíhání jako neodkladný úkon), z kterého je - objektivně nahlíženo - pro osobu, jejíž obydlí bude podrobeno domovní prohlídce, patrno alespoň v základní míře z jakých skutečností plyne podezření, že v obydlí se nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Dále musí být v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dotčené osobě dostatečným způsobem vysvětleno, na základě jakých skutečností soud dospěl k závěru, že je u ní nutné domovní prohlídku provést jako neodkladný či neopakovatelný úkon. To zvláště platí pro osobu, u níž se provádí domovní prohlídka jako u osoby podezřelé, a pro kterou musí být z odůvodnění seznatelné na základě jakého podezření se u ní má prohlídka provést a jaké konkrétní skutečnosti toto podezření alespoň v základní míře opodstatňují. Dostatečnost odůvodnění je nutno posuzovat prvořadě z perspektivy adresáta - osoby, u které se prohlídka provádí, nikoliv pouze z perspektivy jiných orgánů činných v trestním řízení [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2024/15 ze dne 15. 12. 2015 (N 215/79 SbNU 461) a další tam citovaná rozhodnutí]. Nicméně ani absence výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný není pochybením, jež by dosahovalo ústavněprávní intenzity, pokud je neodkladnost resp. neopakovatelnost provedené domovní prohlídky zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu, a je tak v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup [nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351)].
7. Napadený příkaz k domovní prohlídce těmto požadavkům dostojí. Jednoznačným způsobem vymezuje, jaké skutečnosti vedly k zahájení úkonů trestního řízení, jak je s věcí spojen stěžovatel a na základě jakých úvah lze předpokládat, že se v prohlížených prostorách budou nacházet konkrétní věci významné pro trestní řízení. Napadené rozhodnutí srozumitelně a logicky vysvětluje obavu, že by tyto věci mohly být některou z osob majících zájem na výsledku řízení odstraněny či zničeny. To platí i pro důvody, pro něž nelze prohlídku odložit do doby zahájení trestního stíhání.
8. Namítal-li stěžovatel, že nebyla doložena jeho dispozice s nějakým relevantním záznamem, nijak konkrétně tím nezpochybňuje zjištění, že v minulosti u něj byl takový záznam zajištěn. Tento závěr soudu stěžovatel zcela pominul.
9. Co se týče části ústavní stížnosti směřující proti tzv. jinému zásahu (tedy zásahu neprovedenému pravomocným rozhodnutím) Generální inspekce bezpečnostních sborů, lze uvést dvojí: (1) Stěžovatel blíže nezdůvodnil, proč by držení věci nalezených při domovní prohlídce mělo být protiústavní. Zjevně však nejde o neústavní zásah z důvodů spočívajících v tvrzené neústavnosti příkazu k domovní prohlídce, tedy v neústavnosti opatření těchto věcí (srov. výše). (2) Neústavnost stěžovatelem vymezeného zásahu zjevně nemůže spočívat v tvrzeném "surovém zranění". Utržení nehtu nohy nemá jakýkoliv vztah k ústavnosti držení věcí nalezených při prohlídce. Nehledě na to, stěžovatel nijak blíže nepopsal, jak k tomu zranění mělo dojít. Z jím předloženého protokolu o domovní prohlídce přitom plyne, že policejní orgán nemusel překonávat odpor při provedení úkonu.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu