ECLI:CZ:US:2018:1.US.3587.18.1
sp. zn. I. ÚS 3587/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Müllera, zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2018 č. j. 20 Cdo 761/2018-431 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. listopadu 2017 č. j. 24 Co 1531/2017-408, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž tento soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. června 2017 č. j. 43 Nc 5918/2009-319, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele (jako povinného v exekuční věci oprávněné AB-CREDIT, a. s.) na odklad provedení exekuce (výrok I.) a na zastavení exekuce (výrok II.).
2. Stěžovatel podal dne 1.3. 2017 návrh na zastavení exekuce dle ust. §55 exekučního řádu a dle ust. §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu Praha 5 pod sp. zn. 067 EX 4425/09 a u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 Nc 5918/2009. V návrhu na zastavení exekuce stěžovatel namítal, že provedení exekuce v této věci považuje za nepřípustné dle ust. §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Exekuční tituly - směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. Sm 19/98-37 ze dne 11. 5. 1998 ve znění opravného usnesení č. j. Sm 19/98-64 Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2007 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 593/2008-140 ze dne 22. 9. 2008 o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nebylo podle jeho názoru možné vykonat, jelikož na oprávněného nebyla převedena pohledávka z těchto exekučních titulů dle ust. §36 odst. 3,4 exekučního řádu a dle ust. §256 odst. 1,2 občanského soudního řádu.
3. V ústavní stížnosti k tomu stěžovatel zejména uvedl, že základní otázkou ve věci bylo, zda je oprávněný v exekučním řízení povinen prokazovat převod pohledávky ze směnečného platebního rozkazu způsobem dle ust. §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu za situace, kdy oprávněný vstoupil pouze do námitkového řízení po vydání směnečného platebního rozkazu a kdy oprávněný není ve směnečném platebním rozkazu označen jako osoba, které právo ze směnečného platebního rozkazu svědčí. Druhou spornou otázkou pak bylo, zda je vůbec možné prokazovat převod pohledávky ze směnečného platebního rozkazu způsobem dle ust. §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu za situace, kdy k převodu směnečné pohledávky došlo ještě před vydáním opravného usnesení ke směnečnému platebnímu rozkazu, aniž tato skutečnost byla v tomto opravném usnesení zohledněna. Obecné soudy přitom vycházely ze shodné právní argumentace, že oprávněný není povinen prokazovat převod pohledávky způsobem dle ust. §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu, pokud soud rozhodl o jeho vstupu do námitkového řízení namísto původního žalobce a původního věřitele pohledávky za stěžovatelem. S touto argumentací se však stěžovatel neztotožňuje. Podle jeho názoru je nutné poukázat na to, že v daném případě exekučním titulem pro vymožení podstatné části pohledávky oprávněného za stěžovatelem (pokud jde o jistinu vymáhané pohledávky), je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. Sm 19/98-37 ze dne 11. 5. 1998 ve znění opravného usnesení k tomuto směnečnému platebnímu rozkazu č. j. Sm 19/98-64 ze dne 27. 11. 2007. Subjektem, v jehož prospěch byl tento směnečný platební rozkaz vydán, pak není oprávněný, nýbrž Komerční banka, a. s. Za této situace je pak nutné dle stěžovatele vycházet z ust. §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu. Dle ust. §36 odst. 3 exekučního řádu lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, nebo ve prospěch jiného než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, vést exekuci jen, jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Pokud tedy oprávněný není ve směnečném platebním rozkaze jako oprávněný označen a pokud směnečný platební rozkaz nebyl v jeho prospěch vydán, pak je oprávněný povinen prokázat převod pohledávky ze směnečného platebního rozkazu postupem dle ust. §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Již mnohokrát ve své judikatuře Ústavní soud zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí; odkazuje zde na svoji konstantní judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů.
5. K podstatě věci uvedl soud prvního stupně, že v předmětném směnečném řízení, vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích, bylo v rámci řízení o námitkách stěžovatele proti směnečnému platebnímu rozkazu rozhodnuto o vstupu oprávněného do tohoto řízení namísto původního věřitele Komerční banky, a. s.; oprávněný byl pak označen v rozsudku, jímž bylo o platnosti směnečného platebního rozkazu rozhodováno. S ohledem na tyto skutečnosti oprávněný nemusí prokazovat převod práva ze směnečného platebního rozkazu postupem dle ust. §36 exekučního řádu. Odvolací soud doplnil, že podle §36 exekučního řádu lze postupovat pouze v případě, že k přechodu či převodu práva dojde po skončení nalézacího řízení. Rozsudkem o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti bylo přiznáno právo společnosti AB-CREDIT, a. s. a tato společnost je tedy aktivně legitimována k vedení exekuce. Procesní nástupnictví bylo řešeno v řízení nalézacím; v exekučním řízení by se již jednalo o zásah do věcné správnosti exekučního titulu.
6. Také Nejvyšší soud nepochybil, když dovolání stěžovatele odmítl. Ve svém usnesení uvedl, že v předmětné věci je z rozsudku o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti zřejmé, že po vydání směnečného platebního rozkazu došlo ke změně účastníka na straně žalující a že právo na plnění z exekučního titulu (jak ze směnečného platebního rozkazu, tak z rozsudku o jeho ponechání v platnosti) svědčí právě oprávněné - oprávněná je tak aktivně legitimována. Dále Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení konstatoval, že pokud stěžovatel namítá, že k převodu směnečné pohledávky došlo ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu (či opravného usnesení), zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu, která již nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána, s odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002 sp.zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného pod číslem 62/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a na svá další rozhodnutí.
7. Na těchto závěrech není nic neústavního. Je zřejmé, že v daném případě jde jen o výklad podústavního práva, kde se právní názor stěžovatele liší od názoru obecných soudů. Za tohoto stavu Ústavní soud nehodlá, a s odkazem na výše řečené zásady řízení před tímto soudem ani nemůže uvedené závěry podrobně přezkoumávat.
8. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu