ECLI:CZ:US:2018:1.US.382.18.1
sp. zn. I. ÚS 382/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti L. S., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Janem Fuchsem, advokátem se sídlem Osadní 324/12a, 170 00 Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 517/2017 ze dne 5. 12. 2017 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 PP 62/2017 ze dne 6. 11. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou však Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl jako opožděně podanou.
Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že má kladné hodnocení z výkonu trestu a má zajištěnou práci i bydlení v kruhu rodinném. Nic z toho ale soud prvního stupně dle něj nehodnotil. Městskému soudu pak stěžovatel vytkl, že jeho stížnost pro opožděnost zamítl, ačkoliv se mu při veřejném zasedání před obvodním soudem dostalo poučení, že stížnost může podat do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení, z čehož také vycházel. V té souvislosti poukázal na ustanovení §147 odst. 2 trestního řádu, dle kterého jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k následujícím závěrům. Ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu shledal Ústavní soud nepřípustnou, poněvadž stěžovatel řádně nevyčerpal dostupný procesní prostředek v podobě stížnosti, kterou městský soud věcně neprojednal a zamítl ji pro opožděnost.
Ústavní stížnost pak shledal přípustnou (i včas podanou) pouze v části směřující proti usnesení stížnostního soudu, avšak dospěl k závěru o její zjevné neopodstatněnosti. Stěžovatel rozporuje obsah poučení o opravném prostředku proti usnesení obvodního soudu, jak je zachyceno v protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 11. 2017, a tvrdí, že byl poučen tak, že stížnost může podat do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení, a nikoli ode dne oznámení. Ústavní soud k tomu uvádí, že - jak si je toho stěžovatel sám vědom - předmětný protokol je jediným dokladem o průběhu veřejného zasedání ze dne 6. 11. 2017. Poučení o opravném prostředku je v něm zachyceno zcela srozumitelně, včetně uvedení třídenní lhůty a uvedení okamžiku, od něhož se odvíjí její běh (tj. od oznámení). Shodné poučení je pak uvedeno i v písemném vyhotovení napadeného usnesení obvodního soudu. Ústavní soud proto nemá důvod pochybovat o správnosti protokolace za situace, kdy stěžovatel nenabídl žádný důkaz o opaku, svědčící o správnosti jeho nynějšího tvrzení. Ze sledu jednotlivých událostí je zřejmé, že stěžovatel se začal zajímat o správnost protokolace až v okamžiku, kdy mu bylo doručeno zamítavé usnesení stížnostního soudu. Ani v době, kdy podával vlastní stížnost (a kdy již tedy měl k dispozici i písemné vyhotovení usnesení obsahující výše uvedené poučení), nepřisuzoval znění poučení žádný význam (nebo mu nevěnoval pozornost) a lhůtu pokládal bez dalšího za zachovalou. Již na začátku veřejného zasedání bylo stěžovateli (potažmo jeho obhájci) známo, že o veřejném zasedání nebude pořizován zvukový záznam, ale vyhotoven bude jen protokol. Bylo v zájmu stěžovatele a jeho právního zástupce, aby si buď sami pořizovali záznam o jeho průběhu, anebo aby si zavčas vyžádali opis protokolu. Především však mělo být obhájci stěžovatele, který byl veřejnému zasedání též osobně přítomen, známo, že vyhlášení usnesení je jednou ze dvou forem jeho oznamování, od něhož se odvíjí lhůta k podání stížnosti (§137 odst. 1 tr. ř.), a dle toho také volit adekvátní postup.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. února 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu