ECLI:CZ:US:2018:1.US.3971.17.1
sp. zn. I. ÚS 3971/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky H. L., zastoupené Mgr. Michaelem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na baště sv. Jiří 258/7, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 39 Co 164/2017-1148, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 P 68/2013 bylo rozhodováno o výživném pro nezletilého syna stěžovatelky.
2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 11. 2011 č. j. 25 Nc 555/2010-144 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2012 č. j. 39 Co 53/2012-179 bylo otci nezletilého uloženo hradit na syna výživné v částce 40 000 Kč měsíčně, z čeho částka 15 000 Kč byla splatná k rukám matky a částka 25 000 Kč na spořicí účet nezletilého.
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 12. 2016 č. j. 16 P 68/2013-1062 bylo k návrhu otce sníženo výživné na nezletilého na částku 25 000 Kč měsíčně, z čeho částku 15 000 Kč měl otec hradit k rukám matky a částku 10 000 Kč na spořicí účet nezletilého, a to s účinností od 2. 9. 2015. Obvodní soud vzal v úvahu, že došlo k rapidnímu poklesu příjmů otce a zvýšení počtu vyživovacích povinností otce, kterému se v mezičase narodily dvě dcery a byla mu soudem stanovena povinnost platit výživné na starší dceru. Obvodní soud zjistil, jaké jsou bytové podmínky otce i matky, vzal v úvahu také finanční situaci současné manželky otce a pravidelné výdaje obou rodičů. Pokud jde o majetkové poměry otce, soud zjistil, že byl odvolán z pozice obchodního ředitele a od té doby je nezaměstnaný. Byla mu nabídnuta jiná pracovní pozice, kterou však otec nepřijal, protože hrubá měsíční mzda činila 100 000 Kč, a nedosahovala tedy ani poloviny mzdy, která mu byla vyplácena na předchozí pozici. Soud však vyšel z této částky jako z potenciálního příjmu otce, kterého prokazatelně mohl dosahovat. Zohlednil dále také další příjmy otce, zejména jeho příjem z pronájmu a jeho příjem z činnosti člena dozorčí rady společnosti Agrostav Praha, a.s. Vzal v úvahu také úspory otce a výtěžek z prodeje nemovitosti. V neposlední řadě zohlednil také skutečnost, že se otec nezletilému věnuje, tráví s ním čas, bere ho na dovolené, kupuje mu dárky a nad rámec výživného mu hradí nepravidelné výdaje. Dále soud zjistil zdravotní stav nezletilého a náklady spojené se školní docházkou a zájmovou činností nezletilého.
4. Rozsudkem ze dne 6. 9. 2017 č. j. 39 Co 164/2017-1148 Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu za dobu od 2. 9. 2015 do 31. 12. 2016 a za dobu od 1. 1. 2017 změnil tak, že otec je nadále povinen přispívat na nezletilého částku 15 000 Kč měsíčně k rukám matky. Od tvorby úspor upustil. Pokud jde o běžné výživné, ztotožnil se městský soud plně se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Nadto dospěl k závěru, že již nadále nejsou splněny podmínky pro další tvorbu úspor pro nezletilého. Vzal přitom v úvahu skutečnost, že z těchto úspor není hrazeno školné nezletilého (což považoval soud za jednu z hlavních funkcí úspor) a zejména výrazné snížení příjmu otce (vycházel stejně jako obvodní soud z fikce 100 000 Kč hrubého měsíčně) a skutečnost, že na spořicím účtu nezletilého je již naspořena částka přesahující 1 000 000 Kč.
II. Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozhodnutí došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, konkrétně jejího práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na rodičovskou výchovu a péči zaručeného článkem 32 Listiny. K porušení těchto práv mělo dojít proto, že se soud nevypořádal se všemi hledisky, která mají být zohledněna, a neposoudil komplexně všechny okolnosti, které vyšly najevo. Stěžovatelka má za to, že soud chybně vyšel z jedné pracovní nabídky, kterou otec nezletilého dostal a odmítl, a nezabýval se dále potenciálem jeho příjmu a nezkoumal, zda nedostal nabídky jiné. Také další majetkové poměry otce soud podle stěžovatelky hodnotil čistě formálně. Je dále také toho názoru, že soud nedostatečně hodnotil celkovou životní úroveň otce a jeho lehkovážný přístup ke spotřebovávání jeho úspor. Úvahu soudu o upuštění od tvorby úspor považuje stěžovatelky za nesrozumitelnou. Akcentuje přitom zejména to, že úspory na úhradu školného být využity nemohly, neboť by bylo nezbytné přivolení soudu a nadto má za to, že úspory mají sloužit primárně pro dobu zletilosti jejich syna.
III. Hodnocení Ústavního soudu
6. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků. Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný.
7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
8. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud ve vztahu k určení výše výživného ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (srov. též ustanovení §913 či §915 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k životní úrovni [srov. nález ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 511/05 (N 61/40 SbNU 593)]. Při rozhodování soudu o určení výživného je pak soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného a z moci úřední objasnit skutkový stav. Stejné platí i při rozhodování o návrhu na snížení/zvýšení výživného na návrh jednoho z rodičů, o jehož vyživovací povinnost se jedná. Ústavní soud v minulosti rovněž opakovaně konstatoval, že otázka posouzení návrhu na určení výživného/změnu výše výživného pro děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 299/06 (N 158/42 SbNU 297) či usnesení ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 2964/17].
10. Co se týče hodnocení důkazů o životní úrovni otce, lze odkázat na setrvalou judikaturu Ústavního soudu. Podle ní by byl dán důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257) nebo usnesení ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 1341/17]. Nic takového však Ústavní soud nezjistil.
11. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky a dospěl k závěru, že její námitky směřují ryze do oblasti skutkových závěrů, k nimž dospěly obecné soudy, a do jejich hodnocení těmito soudy. Stěžovatelčina argumentace směřuje proti vyvození závěrů pohybujících se na úrovni podústavního práva. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se obecné soudy celou věcí podrobně zabývaly a v odůvodnění svého rozhodnutí logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Městský soud náležitě zjistil skutkový stav věci, při rozhodování přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v průběhu řízení najevo, a vycházel z dostatečného množství relevantních podkladů klíčových pro posouzení otázky, zda v příjmech stěžovatele došlo k takovým změnám, jež odůvodňují změnu (snížení) stanovené výše výživného ve vztahu k nezletilému synovi. Nelze se proto ztotožnit s námitkami stěžovatelky vůči způsobu vedení dokazování a hodnocení důkazů ze strany obecných soudů. Ze skutečnosti, že se stěžovatelka s právními závěry obecných soudů neztotožňuje, nelze bez dalšího dovozovat porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť to v žádném případě nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
12. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu