ECLI:CZ:US:2018:1.US.4101.17.1
sp. zn. I. ÚS 4101/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 59 Af 30/2017-24 ze dne 1. 9. 2017 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 328/2017-27 ze dne 12. 10. 2017, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, jejímž prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka současně navrhla, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s jejími předchozími návrhy předloženými Ústavnímu soudu (evidováno je jich několik desítek) přitom již byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání (viz např. věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 29/08, IV. ÚS 1270/10, III. ÚS 2371/10, III. ÚS 340/11, II. ÚS 404/11, II. ÚS 740/11, IV. ÚS 2056/11, III. ÚS 1503/13, IV. ÚS 3437/13. II. ÚS 3147/14 a další).
Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 706/12, IV. ÚS 2729/13, III. ÚS 2036/14, IV. ÚS 3320/14, I. ÚS 518/15, I. ÚS 399/16, IV. ÚS 3071/16, III. ÚS 2232/17, I. ÚS 3175/17 a další).
V kontextu výše řečeného, aniž by znovu vyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání, se proto Ústavní soud uchýlil k přiměřené aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj