ECLI:CZ:US:2018:1.US.544.18.1
sp. zn. I. ÚS 544/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti J. M., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Vanke, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 25, 360 01 Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 Nt 2976/2017 ze dne 21. 11. 2017 a rozhodnutí ředitele Věznice Ostrov č. j. VS-93475-31/ČJ-2016-800740 ze dne 1. 10. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozhodnutím ředitel Věznice Ostrov rozhodl o umístění stěžovatele, vykonávajícího trest odnětí svobody, do oddělení se středním stupněm zabezpečení. Stěžovatel však požadoval své umístění do oddělení s nízkým stupněm zabezpečení a podal k Okresnímu soudu v Karlových Varech návrh na umístění do tohoto oddělení. O něm rozhodl jmenovaný soud v záhlaví uvedeným usnesením tak, že jej jako nedůvodný zamítl.
Proti rozhodnutím soudu i ředitele věznice brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že v souvislosti se změnou legislativy došlo ke zhoršení jeho postavení v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel byl dle svých slov umístěn do věznice typu s dozorem, řádně vykonával své pracovní povinnosti v rámci přidělené práce a vždy vykazoval výborné chování, za které dostával celou řadu pochval. Kdyby nebyla novelizace přijata a nebylo rozhodnuto ředitelem věznice o umístění do oddělení pouze o jeden stupeň nižšího, vznikl by stěžovateli zcela důvodný nárok na přeřazení do typu věznice s dohledem, který odpovídá po novelizaci zákona o výkonu trestu odnětí svobody typu vězení s ostrahou a oddělení s nižším zabezpečením, kterého se stěžovatel snažil docílit. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Okresní soud se s návrhem stěžovatele patřičně vypořádal a vysvětlil, proč ředitel věznice nemohl postupovat jinak a umístit stěžovatele do oddělení s nízkým stupněm zabezpečení. Takovému postupu zjevně bránilo ustanovení §11a odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění po novelizaci provedené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 279/2017 Sb. ze dne 24. 8. 2017. To řediteli věznice umožňuje rozhodnout o umístění odsouzeného do oddělení, které se může při snížení lišit jen o jeden stupeň oproti oddělení, v němž toho času odsouzený vykonává trest. Stěžovatele tedy rozhodnutí ředitele věznice ani soudu poškozovat nemohou, neboť nutně vycházejí z platné a jednoznačné právní úpravy. Argumentace stěžovatele zásadami pro ukládání trestních sankcí se zde nemůže prosadit, poněvadž jde o způsob realizace výkonu trestu odnětí svobody v rámci konkrétního typu vězeňského zařízení, nikoli o stanovení trestu co do jeho typu, výměry atd., k němuž dochází v rámci trestního procesu. Ačkoli zásah do základních práv nelze přirozeně vyloučit ani při výkonu trestu, nynější případ tomu ani zdaleka nenasvědčuje. Zákon umožňuje Vězeňské službě ČR odchýlit se od zákonné diferenciace oddělení, v nichž mají odsouzení trest odnětí svobody vykonávat (čl. IV zákona č. 58/2017 Sb.), přičemž výše zmíněná vyhláška Ministerstva spravedlnosti stanoví meze takového odchýlení, a to jak ve prospěch, tak i neprospěch odsouzených v jednotlivých případech. Ústavní stížnost v tomto směru postrádá jakýkoli ústavní rozměr a pohybuje se toliko v rovině podústavního práva.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. února 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu